- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dokonce i početí dítěte bylo přirozené, řekněme v souladu s přírodními zákony. Mladí lidé se vzali a přivedli na svět děti o které se pak podle svých schopností starali a vychovávali je. Podívejme se jak je to u dnešních dětí. Početí dítěte v dnešní době je buď nedopatřením - omylem nebo za přispění "vyspělé" lékařské vědy.
Dovedete si představit, jak se takové "nechtěné" dítě cítí, když přichází na svět a nikdo se na něj netěší!? Dovedete si představit, jak se takové dítě cítí, když přichází na svět a vítá jej zamračený "otec" s bičem v ruce a nebo nejbližší "rodina", která je k němu otočena zády?
Některé děti končí v dětském domově, některé zůstanou s "rodiči", kteří jej "vychovávají". Otec fackama, matka opovržením a ústrky. Přes toto všechno má dítě své rodiče rádo. Až do věku zhruba šesti let, kdy se u dítěte rozvine vyšší nervová soustava. Od tohoto okamžiku dítě začíná používat rozum a pomalu si začíná uvědomovat svoji situaci.
Když dítě má rádo, chce také aby i jeho měl někdo rád. Když neuspěje u svých rodičů, hledá lásku a pochopení u jiných lidí nebo u svých kamarádů. Chce jednoduše někam patřit. Proto takové děti vyhledávají jiné děti s podobným osudem. Organizují se do skupin. Většinou, bohužel, jsou to skupiny, které se pohybují za hranou zákona. Dítě přichází do skupiny, která již funguje. A proto, aby do skupiny patřilo, aby si jej ostatní členové takové skupiny "vážili", je takové dítě velmi aktivní. Snaží se, a zpočátku si ani neuvědomuje, co vlastně provádí. Až si to uvědomí, až "mu to dojde" je už pozdě. Růst dětské kriminality a snižující se věk dětských pachatelů je alarmující.
Osud dítěte "chtěného", netrpělivě a dlouho očekávaného, je zpočátku radostný. Rodiče včetně nejblížší rodiny se na dítě upřímně těší a radostně jej vítají na svět.
Dítě je středem světa, je zahrnováno péčí a dárky. Dítě má rádo své rodiče, rodiče mají rádi své dítě. Šťastný život dítěte netrvá dlouho. Najednou dítě cítí, že mezi mámou a tátou něco neklape. Že je něco v nepořádku. Cítí se vinno a snaží se situaci zlepšit. A onemocní. Nemoc dítěte a starost rodičů o něj způsobí, že rodiče na chvíli zapomenou na své problémy a společně se věnují dítěti. To pocítí opět ztracenou lásku rodičů a uzdraví se. Po krátké době se vše ale vrátí "do starých kolejí" a situace se opakuje. Dítě opět onemocní.
Situace v rodině se stává den ode dne nesnesitelnější. Rozvod je neodvratný. Táta s mámou, kteří se měli tak rádi se nyní nenávidí. A své milované dítě nyní používají jako zbraň jeden proti druhému. Své milované dítě používají jako prostředek, jako nástroj vzájemného vydírání.
Co si o této situaci může myslet toto dítě? Postupem času se dítě vyvíjí a také začíná používat svůj rozum. Pochopí, že všemu je vinno ono. Pochopí, že kdyby se nenarodilo, tak se táta s mámou nerozvedou a měli by se stále rádi. A mohli by se věnovat své práci a svým zálibám.
Ale i toto dítě potřebuje aby ho měl někdo rád, potřebuje lásku. Chápe, že od svých rodičů se lásky nedočká. A proto lásku a pochopení hledá mimo rodinu. U jiných lidí a kamarádů. I toto dítě chce někam patřit, chce být mezi svými. Chce být mezi kamarády, kteří ho vezmou do party a ono bude jedním z nich. Budou si ho vážit, budou ho respektovat. A proto se snaží zapadnout do party.
Bohužel nejen děti z "problémových" rodin, ale i děti tzv. "lepších" rodin sklouzávají na šikmou plochu. Co s tím? Dá se tato nelichotivá situace nějak řešit?
Další články autora |