Evoluce nebo stvoření XVII. Mohl člověk potkat dinosaury?

A co dinosauři? Ti přeci již dnes nežijí. Každý snad musí vědět, že vymřeli před 60 miliony lety? Opravdu to tak bylo? Slovo dinosaurus vytvořil v roce 1842 sir Richard Owen a znamená hrozný nebo obrovský ještěr.

Předtím by lidé živého dinosaura spíše označili jako draka. Legendy o dracích můžeme najít u různých kultur po celém světě. Také existují jeskynní malby dinosaurů. Ve vykopávkách se našly i figurky nápadně připomínající dinosaury a známé jsou i kameny z Peruánského města Ica, na kterých jsou vyryta zobrazení dinosaurů. Existují i planiny s otisky stop dinosaurů, mezi kterými se nacházejí stopy lidí.

Obr.: některé historické kresby tvorů, připomínající dinosaury, na internetu lze dohledat stovky dalších obrázků. 

Kdo by však věřil nějakým legendám, vždyť to jsou pohádky pro malé děti. Figurky, obrázky a stopy jsou určitě falzifikáty!

Některé možná ano, ale prokazatelně existuje řada zobrazení draků, které jsou staré stovky let a velmi podobné dinosaurům. Možná to někomu nepřipadá podstatné, ale je to jako by někdo nakreslil v 15. století podrobný technický plánek Boingu nebo jiného soudobého technického vynálezu. Asi bychom předpokládali, že aby tak složitý obrázek vznikl, musel by autor daný předmět vidět. Paleontologie je poměrně mladá věda a lidé se dřív nevěnovali vykopávkám dinosauřích kostí, podle kterých by mohly vzniknout rekonstrukce těchto tvorů. Navíc mnohá zobrazení dinosaurů jsou tak přesná, že až nedávné výzkumy dávají např. za pravdu držení těla těchto tvorů, které kresby znázorňují. Legendy jsou sice často přehnané, ale pokud jsou si podobné a najdeme je po celém světě a v různých kulturách, předpokládá se u nich nějaké pravdivé jádro. Shodou okolností se v nejstarších a globálně rozšířených legendách pravidelně opakují dvě témata – draci a celosvětová potopa. A nejde jen o staré legendy, i v Čechách jsou podrobné zmínky o dracích ještě ve středověku nebo Marco Polo zmiňuje to, že viděl draky, které lidé chovali v Číně. Smést něco ze stolu jako podvod je jednoduché a k tomuto kroku se sahá často, ale přesto stojí za to si uvědomit, že je mnohem pravděpodobnější, že lidé kdysi vídali dinosaury, než že měli např. stejnou hromadnou halucinaci nebo že si všichni náhodou vymysleli stejnou pohádku.

Obr.: Mršina vylovená v roce 1977, Nový Zéland, váha 2 t, délka 9 m, Pleistosaurus?

Ale zpět do současnosti. Ne všechny kosti dinosaurů, které se vykopaly, jsou mineralizované a některé vypadají poměrně nově. Vzhled však o ničem nesvědčí, co však o něčem svědčí, je fakt, že americká paleontoložka Mary Higby Schweitzer v těchto kostech našla organickou hmotu [17]. Tento objev se udál poměrně nedávno kolem roku 2000. Ostatní paleontologové ji okamžitě napadli, bez jakýchkoliv důkazů, že vzorky byly kontaminovány. To se podařilo spolehlivě vyvrátit. Odborná veřejnost je teď tak trochu v šoku. Ještě víc, než když se zjistilo, že uhlí není staré miliony let. Je totiž jasné, že u milion let starých kostí by se nikdy nemohl zachovat organický materiál. Tento objev naprosto nabourává a rozvrací teorie o fosiliích, starých miliony let. Jak jsme si ukázali na příkladu hory St. Helens, tak je evidentní, že libovolný organismus může být fosilizován během několika let. Jednotlivé vrstvy usazenin (ve kterých se nacházejí fosilie) také nevznikají miliony let.

Obr.: Vrstvení hornin po miliony let?

Jak by měly vlastně fosilie vznikat? Živočich nebo rostlina odumře a je postupně něčím zasypán. Za miliony let se na něj nahrnou stovky metrů usazenin, a pak někdo přijde a vykope ji? To asi těžko! Děje se to dnes? Zkuste si kopat někde na mořském dně a v desítkách metrů bahna a písku nenajdete žádnou fosilii. Proč tomu tak je? Než by onu organickou hmotu měl nějaký materiál přikrýt, tak ji podstatně dříve něco sežere a i kosti spořádají různé mikroorganismy. Fosilie mohou vzniknout pouze za předpokladu, že rostlinu nebo živočicha, který ještě nepodlehl úplnému rozkladu, něco velice rychle zasype při nějaké katastrofě. Po celé planetě Zemi se nacházejí rozsáhlé oblasti, kde jsou miliardy živočichů uloženy v jednotlivých vrstvách. A v těchto usazeninách se dá vysledovat směr proudící vody. Tento směr absolutně neodpovídá kontinentálnímu reliéfu pohoří, jak ho máme dnes. Naopak je evidentní, že vše muselo být pod vodou a že tady v nedávné minulosti musela být celosvětová potopa spojená s rozsáhlou vulkanickou činností. Také se ve vrstvách dá vysledovat, že voda tady měla i separační charakter. Například v uhelných slojích je vrstva kmenů bez kůry a pod ní vrstva tvořená jenom kůrou. K tomu může dojít jenom při působení vody, která kmeny strhne a obrousí z nich kůru. Stejné vrstvy nalézáme v usazeninách kolem hory St. Helens a to byla jenom taková malá lokální katastrofa. V hnědouhelném dole v Srbsku zase leží vrstva uhlí na mohutné vrstvě škeblí. Jak by asi k tomu mohlo dojít? Rostou snad stromy v moři? Nebo byla vrstva dřeva záplavou natlačena na vrstvu škeblí a zuhelnatěla? Separačně jsou někdy odděleni i různí živočichové. V dolní vrstvě jsou například červi a mlži. Výše pak jsou nějaké rostliny, potom ryby, pak třeba ptáci a potom nějaký savec. Evolucionisti tomu pak přikládají charakter postupného vývoje. Problém je, že ne všude to je takto, ale někdy jsou složitější živočichové ve vrstvě pod jednoduššími. A existují na světě i místa, například skály Burgess Shale v Kanadě, kde v nejspodnější vrstvě jsou naprosto všechny druhy živočichů. To naprosto popírá evoluci, jelikož z toho by bylo patrné, že vše vzniklo najednou. Nemáme tedy žádný evoluční strom, ale spíše evoluční trávník!

Rozvrstvení záleží na okamžiku, způsobu a intenzitě zavalení organismů a svoji roli zde hrají i silné proudy vody, které vznikly při potopě. Jak si můžeme vysvětlit rozvrstvení živočichů podle složitosti? Představte si, že máte nějaké větší zahradní jezírko. Na dně jsou v bahnu nějaké škeble a červi. Rostou tam vodní rostliny a plavou ryby. Na jezírku pak plavou kačeny. Pokud toto jezírko zalejete proudem bahna, tak jak budou vypadat jednotlivé vrstvy? Ve spodní vrstvě budou červi a škeble. Nad nimi vrstva s rostlinami. Poté vrstva s rybami a ptáci, kteří ještě měli šanci se vyškrábat na hladinu, tak nakonec stejně umřou. Potopí se do kalné vody. Kal poté sedne a v nejvyšší vrstvě máme ptáky. Jak se říká: Před vším se dá utéct, ale ne před vodou. K tomu bych ještě doplnil: Pokud té vody je skutečně hodně, jako při celosvětové potopě, tak skončíte jako fosilie.

[17] Schweitzer, M., H., Zheng, W., Cleland, T., P., Bern, M.: Molecular analyses of dinosaur osteocytes support the presence of endogenous molecules, in Bone 52 (1): pp. 414–423, 2012.

Tento článek je součástí seriálu "Evoluce nebo stvoření" vycházejícího na tomto blogu v tomto pořadí: 1. Nepravděpodobná pravděpodobnost 2. Vesmír - mimozemský život ve vesmíru 3. Jedinečná planeta Země 4. Temná hmota a energie, multivesmír, 5. Stáří našeho vesmíru, shrnutí, 6. Stáří planety Země, 7. Datace založená na poločasu rozpadu, 8. Radiokarbonová metoda, 9. Vznik uhelných slojí, 10. Jiné datační metody, shrnutí, 11. Evoluce – Darwinova teorie, 12. Darwinovy pěnkavy, 13. DNA a výroba bílkovin, 14. "Jednoduchá" buněčná struktura, 15. Buněčný bičík a neredukovatelná složitost, 16. Přechodové články a "vyhynulí" živočichové, 17. Dinosauři a stáří geologických vrstev, 18. Předchůdci člověka, 19. Podobnost člověka a šimpanze, 20. Mitochondriální Eva, 21. Použil si Bůh evoluci?

Další seriály na tomto blogu:

Křesťanství a víra

Čeští páni