V dalších článcích se budeme věnovat otázce, zda se dá nějak změřit stáří naší planety Země. Jak je však starý náš vesmír? Při hledání tohoto údaje na internetu se dopracujeme k informaci, že vesmír je starý 13,82 miliard let.
Nebo možná 13,799 případně 13,75 miliard let. Čísla jsou mírně odlišná, ale shodují se, že to je to více než 13 miliard let. Tento údaj vznikl na základě měření reliktního kosmického mikrovlnného záření, u kterého se předpokládá, že vzniklo velice krátce po hypotetickém Velkém třesku. Z obecné teorie relativity plyne, že se žádné záření nemůže pohybovat rychleji, než je rychlost světla, která je přibližně 300 000 kilometrů za sekundu. Mimochodem touto rychlostí byste obletěli naši Zemi sedmkrát za sekundu. Prostor se však může pohybovat větší rychlostí. Mohl by být tedy vesmír podstatně mladší? Řekněme třeba 6000 let? Čistě teoreticky by se vesmír mohl rozepnout do současné podoby během doby, kterou strávíte lusknutím prstů. Světlo hvězd by se však teoreticky ze vzdálených míst k nám tak rychle nedostalo. Mohli bychom předpokládat, že rychlost světla byla na počátku jiná. To se však nedá dokázat. Dostali bychom se tak na tenký led, jako filozofové multivesmíru.
Světlo hvězd vzdálených 13 miliard let se však k naší planetě může dostat za pár tisíc let nebo také hned. Vysvětlení spočívá v gravitační dilataci času [6]. Co to je dilatace času? Z teorie relativity vyplývá, že čas vzhledem k pozorovateli neplyne vždy stejně, někdy plyne rychleji a někdy pomaleji. Děje se tak především u objektů, které se pohybují velkou rychlostí (čím je rychlost blíže k rychlosti světla, tím je tento jev silnější) nebo jsou v silnějším gravitačním poli. Pokud byste například umístili naprosto přesné hodinky na špičku Eiffelovy věže v Paříži a jinými konstrukčně stejnými byste měřili čas na zemi pod Eiffelovou věží, tak byste zjistili, že na hodinkách na zemi plyne čas pomaleji, protože blíž k zemi je větší gravitace. Možná někdo z vás viděl sci-fi film Interstellar z roku 2014, kde kosmonauti letěli kolem černé díry. Černá díra je velmi hmotný objekt ve vesmíru s obrovskou gravitací, která dokáže přitáhnout i světlo, takže se zdá, že je absolutně černá. Pro kosmonauty tedy oblet této díry trval pár minut, na Zemi však mezitím uplynula desetiletí. V souvislosti s černou dírou je dobré ještě zmínit pojem horizont událostí. Horizont událostí je kulová plocha kolem černé díry, kde cokoliv (světlo, raketa, informace), co by chtělo uniknout od této hranice, by muselo letět rychlostí světla. Cokoliv uvnitř tohoto horizontu události blízko černé díry nikdy uniknout nemůže.
Jak to však souvisí s naší gravitační dilatací času? Velice prostě! V současné době je vědeckými metodami zjištěno, že se náš vesmír rozpíná. Předpokládáme, že se rozpínal i v minulosti a že je ohraničený. Hmota s obrovskou gravitací tedy byla v minulosti soustředěna v nějakém prostoru, který může mít nějaký hypotetický střed a kolem této hmoty je horizont událostí. Z teorie relativity lze odvodit i matematický model pro bílou díru, která je opakem černé díry. Náš rozpínající se vesmír je tedy podobný bílé díře. Při rozpínání vesmíru se hmota může dostat za horizont událostí, poté se horizont událostí začne smršťovat až do nuly. V okamžiku, kdy se zmenšující horizont událostí dotkne naší planety Země, tak je čas jakoby zamrzlý a můžeme tak pozorovat světlo z libovolně vzdálené hvězdy.
Tato teorie představená v 90. letech 20. století vychází z pozorovaných jevů ve vesmíru a potvrzují ji všechny naše současné vědomosti v oblasti fyziky, nepotřebujeme si tedy nic násilně vymýšlet ani konstruovat filozofické teorie, které nemůže nikdo potvrdit ani vyvrátit.
1. Původní vesmír s horizontem událostí (zelený kruh). 2. Vesmír se rozpíná. 3. Hranice vesmíru dosáhla horizontu událostí. 4. Horizont událostí se posunul do středu.
[6] Humphreys, D., R.: Starlight and Time, in Green Forest Master Books, 1994.
Shrnutí kapitol I. až V. - Vesmír
- Naše planeta Země není průměrná, ale naprosto jedinečná v celém vesmíru.
- Nachází se v obyvatelné zóně (vhodné pro život) naší Sluneční soustavy, naší galaxie a troufám si i tvrdit v rámci celého vesmíru. Všechny tyto věci naznačují, že vesmír je tak obrovský a složitý právě kvůli tomu, aby mohl vzniknout život na naší jedinečné planetě.
- Pravděpodobnost vzniku mimozemského života není obrovská, ale funkčně nemožná.
- Všechny přírodní konstanty a fyzikální zákony ve vesmíru jsou naprosto jemně vyvážené. Kdyby tomu tak nebylo, tak by život na naší planetě nemohl nikdy existovat.
- Teorie multivesmíru je čirá spekulace, která se nedá potvrdit ani vyvrátit.
- Na základě teorie bílé díry je patrné, že se současnými vědeckými prostředky nedá zjistit stáří vesmíru. Může být starý miliardy let, ale také klidně jen několik tisíc let.
- Planeta Země je nejenom vhodná pro vznik inteligentního života, ale je ve vesmíru umístěná tak, aby její inteligentní obyvatelé mohli pozorovat vesmír a pochopit jeho zákonitosti. Vše tedy ukazuje na inteligentního tvůrce vesmíru.
Tento článek je součástí seriálu "Evoluce nebo stvoření" vycházejícího na tomto blogu v tomto pořadí: 1. Nepravděpodobná pravděpodobnost 2. Vesmír - mimozemský život ve vesmíru 3. Jedinečná planeta Země 4. Temná hmota a energie, multivesmír, 5. Stáří našeho vesmíru, shrnutí, 6. Stáří planety Země, 7. Datace založená na poločasu rozpadu, 8. Radiokarbonová metoda, 9. Vznik uhelných slojí, 10. Jiné datační metody, shrnutí, 11. Evoluce – Darwinova teorie, 12. Darwinovy pěnkavy, 13. DNA a výroba bílkovin, 14. "Jednoduchá" buněčná struktura, 15. Buněčný bičík a neredukovatelná složitost, 16. Přechodové články a "vyhynulí" živočichové, 17. Dinosauři a stáří geologických vrstev, 18. Předchůdci člověka, 19. Podobnost člověka a šimpanze, 20. Mitochondriální Eva, 21. Použil si Bůh evoluci?
Další seriály na tomto blogu:
Křesťanství a víra
Čeští páni
