To, že je naše planeta zřejmě jedinečná v celém vesmíru by někdo mohl označit za náhodu. Ale může být náhoda, že umístění Země ve vesmíru a složení atmosféry je naprosto jedinečné k pochopení fyzikálních záležitostí ve vesmíru?
K tomuto objevu společně došli na přelomu 20. a 21. století astronom Guillermo Gonzalez [3] a analytický filozof Jay W. Richards [4]. Prvním krokem k tomuto objevu bylo pozorování zatmění Slunce Měsícem. Při tomto zatmění si Guillermo Gonzalez všiml, že rozměry Měsíce a Slunce a vzdálenosti Země, Měsíce a Slunce jsou naprosto ideální pro sledování atmosféry Slunce při jeho zatmění. Při sledování této atmosféry se dá měřením zjistit složení sluneční atmosféry a z toho se dá i usuzovat, jak ve Slunci funguje tvorba energie. V rámci zatmění bylo také zjištěno, že světlo ze vzdálených hvězd se ohýbá vlivem gravitace Slunce, čímž byla potvrzena teorie relativity Alberta Einsteina. Kdyby byly rozměry Měsíce a Slunce nebo vzdálenosti Země – Měsíc – Slunce jenom o trochu jiné, tak bychom tyto jevy nemohli pozorovat. Je to náhoda? Pouze na Zemi (ze všech planet Sluneční soustavy) se dají pozorovat fyzikální jevy, spojené se zatměním Slunce. Opět náhoda?
Když už jsme u toho pozorování, tak si určitě každý již všiml, že atmosféra naší Země je průhledná. Když není večer zrovna pod mrakem, tak jsou poměrně jasně vidět hvězdy. Atmosféra Neptunu, Uranu, Saturnu, Jupiteru a Venuše průhledná není. Na ostatních planetách je atmosféra tak řídká, že jsou tyto planety nevhodné pro život. Proč tady uvádím průhlednost atmosféry? Věc s viditelným světlem, není totiž tak zanedbatelná. Viditelné světlo je součástí elektromagnetického záření ve vesmíru, které můžeme hrubě rozdělit na gama záření, rentgenové, ultrafialové a viditelné spektrum (to je to naše, užitečné pro život, bez něj by nefungovala fotosyntéza u rostlin). Dále máme infračervené, mikrovlnné a rádiové záření. Naše atmosféra je průhledná pro viditelné záření, ale ostatní škodlivé záření poměrně slušně filtruje. Viditelné záření však tvoří pouze zanedbatelnou část elektromagnetického záření, kterou můžeme vyjádřit jako jedna ku 10^24*.
Pro představu: 4 000 000 makových zrnek je přibližně jeden kilogram. Poměr viditelného záření v celém elektromagnetickém spektru by pak bylo jedno zrníčko máku v 250 bilionech tun máku. Mimochodem pro skladování takového množství máku byste potřebovali halu ve tvaru krychle, kde hrana této krychle by měřila 75 kilometrů. Vidíme tedy, že je to naprosto zanedbatelná část a opět důležitá pro život a pro pozorování vesmíru. Zase náhoda?
Naše poloha a umístění v galaxii mezi spirálními rameny, kde je nízký výskyt mezihvězdného prachu, nám opět umožňuje dobré pozorování naší galaxie a pochopení jejích zákonitostí a navíc nám umožňuje i dobré pozorování vzdáleného vesmíru a ostatních galaxií mimo naší galaxii. Není těch náhod už trochu moc? Nebo místo ve vesmíru, které je nejvhodnější pro život, je i nejvhodnější pro vědecké pozorování? Zvláštní (pro mě, milovníka matematické vědy, úžasné!) také je, že zákony ve vesmíru jsou poměrně jednoduché, pro hodně lidí pochopitelné a matematicky popsatelné. To není úplně samozřejmé! Proč tomu tak je? Proč vznikli inteligentní pozorovatelé, kteří žijí na nejlepším místě pro pozorování ve vesmíru?
*poznámka: 10^24, 10 na 24-tou, 10^2 = 10*10, 10^3 = 10*10*10...
[3] Gonzalez, G.: Wonderful eclipses, in journal of Astronomy & Geophysics, Volume 40, Issue 3, pp. 3.18-3.20. Oxford, UK, 1990.
[4] Gonzalez, G., Richards, J.: The Privileged Planet: How Our Place in the Cosmos Is Designed for Discovery, in Regnery Publishing, ISBN 0895260654, 2004.
Tento článek je součástí seriálu "Evoluce nebo stvoření" vycházejícího na tomto blogu v tomto pořadí: 1. Nepravděpodobná pravděpodobnost 2. Vesmír - mimozemský život ve vesmíru 3. Jedinečná planeta Země 4. Temná hmota a energie, multivesmír, 5. Stáří našeho vesmíru, shrnutí, 6. Stáří planety Země, 7. Datace založená na poločasu rozpadu, 8. Radiokarbonová metoda, 9. Vznik uhelných slojí, 10. Jiné datační metody, shrnutí, 11. Evoluce – Darwinova teorie, 12. Darwinovy pěnkavy, 13. DNA a výroba bílkovin, 14. "Jednoduchá" buněčná struktura, 15. Buněčný bičík a neredukovatelná složitost, 16. Přechodové články a "vyhynulí" živočichové, 17. Dinosauři a stáří geologických vrstev, 18. Předchůdci člověka, 19. Podobnost člověka a šimpanze, 20. Mitochondriální Eva, 21. Použil si Bůh evoluci?
Další seriály na tomto blogu:
Křesťanství a víra
Čeští páni
