A k těm "menšinovým školám" hovoří poslanc Jaksch 22.2. 1930 v československém parlamentě, jen úryvek:

Musím ještě mluviti o kapitole, která je bohužel velkou překážkou dohody národů tohoto státu v oboru školství, to jest o školství menšinovém. Je vlastně zbytečno konstatovati, že my jako mezinárodní sociální demokrati nestavíme se zásadně proti zřizování menšinových škol, naopak my přejeme každému českému dítěti, aby bylo vyučováno ve své řeči mateřské. Avšak samozřejmě požadujeme i pro své děti v menšinovém území menšinové školy. Proti čemu se však bráníme a musíme brániti s veškerou silou, to jest zřizování škol vysloveně odnárodňovacích. Jsme přesvědčeni, že v tomto směru je již překročena přípustná míra. Mluví-li se o kapitole menšinového školství, bojuje se při tom s momenty národnostními. Líčí se to tak, jako by zde byly oprávněné národnostní požadavky na jedné straně a národnostní šovinismus na straně druhé. Chci uvésti několik fakt, jak se z menšinového školství nedělá otázka národnostní, nýbrž spíše obyčejný obchod

Ve Starém Hamru založena česká škola menšinová, ač tam nejsou české děti. Ale založení bylo umožněno tím, že byla za tamní místnosti nabídnuta činže mimořádně vysoká pro tamní poměry. Za obyčejnou světnici bylo placeno ročně 5.000 Kč nájemného, za posluhu 2.000 Kč, přitom bylo nájemné zaplaceno na tři roky předem. Tutéž místnost měla německá škola, když byla přestavována, i s posluhou za 700 Kč ročně. Vidíme tedy, že náklad byl zdesateronásobněn. V Dolní Huti je jedno české dítě; pro tuto menšinovou školu byla najata světnice za roční nájemné 6.000 Kč, německý učitel platí za tutéž světnici ročně 600 Kč. V Pleši není žádné české dítě. Tam se koupí dřevěná chata za 30.000 Kč, která má podle tamějších poměrů ceny snad 15.000 Kč, je adaptována týmže nákladem, a to jenom proto, aby tam příslušný propagátor menšinové školy mohl postoupiti na místo školníka.

Anglický prostředník Lord Runciman, lord President tajného královského kabinetu ve své zprávě o svém poslání z roku 1938 napsal, že československá administrativa v Sudetech „projevila takový nedostatek taktu a porozumění a tolik drobné netolerance a diskriminace, že nespokojenost německého obyvatelstva nevyhnutelně přerostla v rozhořčení“.

K místním komplikacím uvádí: ‚Čeští úředníci a čeští policisté, kteří mluvili málo nebo vůbec německy, byli ve velkém převáženi do čistě německých oblastí. Čeští zemědělští kolonisté byli vybízeni, aby se usadili mezi Němci na půdě, která jim byla dána k dispozici v rámci pozemkové reformy. Pro děti těchto českých osadníků zde vzniklo mnoho českých škol. Obecně panuje přesvědčení, že při zadávání státních zakázek byly většinou české firmy upřednostňovány před německými a že vláda je ochotnější poskytnout práci a podporu Čechům než Němcům. Tuto stížnost považuji v zásadě za oprávněnou. Ani během své mise se mi nepodařilo odhalit ochotu ze strany československé vlády k dostatečným ústupkům.‘ A nakonec: ‚Z těchto a mnoha dalších důvodů panovala mezi sudetskými Němci před třemi nebo čtyřmi lety velká beznaděj. Ale vyvstání nacistického Německa je naplnilo novou nadějí. Jejich volání o pomoc spoluobčanům a v konečném důsledku jejich přání začlenit se do Říše považuji za těchto okolností za zcela přirozené.“

Lord Runciman doporučuje dát sudetským Němcům plné sebeurčení a předat tyto pohraniční oblasti Německu. Chamberlain proto pražské vládě poradil, aby našla kompromis se sudetskými Němci, aby Hitlera zbavil jakéhokoli důvodu k zásahu.

No ale všichni víme, jak to dopadlo. Beneš přistoupil na všechny sudetoněmecké požadavky - a ani to samozřejmě nestačilo, protože SdP (resp. Berlínu) už vůbec nešlo o nalezení možného způsobu soužití.

Menšinová politika Československa rozhodně nebyla bez chyb, ale rok 1918 nebyl počátkem česko-německého "stýkání a potýkání". A zatímco Češi byli před 1.SV k císaři vesměs loajální a předkládali své státoprávní úpravy v rámci monarchie, u českých Němců se už tehdy projevovaly velkoněmecké tendence - to jen pro ilustraci, že směřování k Berlínu se objevilo už dávno před Československem.

Měl bych na autora článku a případně i na diskutující dotaz:

Po válce byli popraveni také zrádci a kolaboranti z řad Čechů a Slováků. Může mi někdo poradit, kde bych našel na toto téma více? Například seznam popravených?

Děkuji za odpověď.

Seznam popravených je v práci Otakara Lišky Vykonané tresty smrti 1918-1989, jsou tam uvedeny i retribuční případy (jestli všechny, to nevím). Mělo by jít i stáhnout.

Popravili jsme nacisty. A co jako? Nebudu se zabyvat s nasilnostmi a nepravostmi. Ty jsou nade vsi pochybnost prokazatelne! Nesouhlasim, ale se samotnym principem, tedy zaminkou k provedeni etnicke cistky, pro nekoho odsunu. Uplatneni- reseni na principu kolektivni viny a ztoho kolektivni zodpovednosti nikdy a za zadnych okolnosti nemuze byt spravedlive. Zminil jste citaty z bible, tedy Cs. pres. Benes a Cs. politici sami sebe povysili na vsevedouci vsemohouci Bohy a Nemce, za vyhnane syny pramati Evy.Na problemy bylo uz zaseto v pocatecnim obdobi samostatne Cs. republiky. E. Benes se zminuje sve knize : "Uvahy o Slovanstvi" toto: Slovakum jsme autonomii udelit nemohli, protoze v tom pripade by jsme ji museli udelit i sudetskym Nemcum". Toto je ale to co on sam sam sliboboval na mirove konferencii ve Versailes.

Kratce po rijnu 1918 byly zruseny zemske samospravy a zemske snemy a zemska prava legislativni. Zemske zrizeni bylo sice ponechano, ale jen formalne. Takto zacal tuhy centralizmus (ten dosud trva) a konci 2, sv. valky se komuniste dopustili spinaveho a podleho zlocinu, uplnym zrusenim zrizeni zemskeho a takto i prava zemi Cech, Moravy a Slezka vubec existovat!

Ne vsichni s tim vsim souhlasili, pametnik (nar. 1908) prof. Vaclav Cerny venuje tomuto problemu nekolik stranek ve sve knize vzpominek "Plac koruny ceske" a sve mineni vyjadrril takto :byli trestani jen za to, ze jinak brebentili. Take Ferdinand Peroutka a s nim Pavel Tygrid verejne vyjadrili nesouhlas s principem reseni. P. Tygrid, puvodem Zid, jehoz cela rodina byla vyvrazdena v Osvetimi, nazval t. zv. odsun zlocinem. To tehdy vyzadovalo nemalo odvahy!

Je treba znat nazory obou stran pane autore. Zkuste treba uvahu "Nemecko a Cesi". Napsal ji prof. Ferdinad Seibt, nositel nekolika oceneni Karlovy univesity. sam sudetsky Nemec od Liberce. Nebo treba, Peter Glotz "Vyhnani". Nikdy neskodi sve znalosti obohatit.

Víte, podle mého názoru to, že naši předkové odsoudili a popravili nacistické zločince, se dá kvitovat. Zločiny mají být trestány, válečné obzvlášť, o tom nepochybuji. Neměla se z toho ale udělat show (naštěstí jsme tehdy neměli "komerční televize").

Ovšem odsun sudetských Němců byl ale zásadní a tragická chyba a hlavně nespravedlivost. Protože přisouzení kolektivní viny je vždycky nespravedlivost. A v rámci té "odvety" byly páchány další zločiny, tentokrát ze strany Čechů. A mimochodem, možná by nebylo od věci se zamyslet, zda byla první republika opravdu taková idylka pro národnostní menšiny, jak se traduje. A jestli při vzniku Československa nemělo být bráno v potaz více právo na sebeurčení než tzv. "historické hranice". Ono na ty historické hranice hrubě doplatili během 2. sv. války například i Poláci na Ukrajině.

No a když se podíváte, v jakém stavu jsou ty tzv. Sudety dnes, 80 let po válce....... Nějak to bez těch Němců neklaplo, nemyslíte?

Dobrý den, pane Bulavo,

děkuji za Váš komentář, i když musím přiznat, že se trochu vzdaluje tématu samotného článku. Ten byl o veřejných poválečných popravách a o pokrytectví Západu – nikoli o stavu Sudet nebo koncepci národnostních menšin v první republice.

Co se týče odsunu Němců – ano, byly to tragické události, plné nespravedlností, o tom už tu padlo mnoho slov. Ale zároveň - nepředcházelo jim nic idylického. Historie se nedá číst po jednotlivých kapitolách, ale jako souvislý příběh.

A pokud jde o „stav Sudet dnes“ – dovolím si poznamenat, že Sudety nevypadají tak, jak vypadají, kvůli tomu, že odešli Němci, ale proto, že po nich přišli komunisti. Tito lidé zlikvidovali vlastnictví, přesídlili obyvatelstvo násilně po celé republice, znárodnili a rozvrátili vše, co mohlo prosperovat – bez ohledu na národnost. A nezapomeňme ani na to, co přišlo po komunistech. Po ruských tancích přišla „demokracie“, v jejímž jménu byla půlka republiky rozkradena a druhá rozprodána. I to se na tváři dnešního pohraničí podepsalo. Ale to už je možná téma na jiný blog..

Děkuji, že jste se zapojil – i když bych uvítal, kdybychom méně skákali z tématu na téma a více diskutovali v souvislostech.

Pěkný den

Josef Brychta

Pane Brychta začíná to Vaší větou: V Mnichově nám podrazili nohy ti, kteří dnes tak rádi moralizují. Británie, Francie – podepsali papír, který nás odevzdal vlkovi.

Aha. Jenom my, nevinní, jako vždycky.

A co tak začít s mizernou politikou CSR vlády první republiky k menšinám?Jen úryvky: Jazykový zákon:

Státním zaměstnancům např. na železnici, na poštách, v tabákových a muničních továrnách a zbrojovkách, bylo zapovězeno v práci mluvit jinak než ve státním jazyce – zde musel např. Němec mluvit se zákazníkem nebo se svým spolupracovníkem, též Němcem českých zemí, pod trestem jen česky. Němec-železničář prodávající na nádraží jízdenky, nesměl podle předpisu a pod sankcí ani v německých sídelních územích rozumět požadavku či dotazu pro-nesenému v němčině a musel zásadně používat státní jazyk československý.

Předpisy v československé republice požadovaly znalost češtiny u všech státních zaměstnanců, tedy i u zaměstnanců pracujících v čistě německém prostředí a ji nepotřebující. Všichni, i pomocní dělníci, se museli podrobit přísným zkouškám z češtiny, jejichž požadavky mnohdy daleko přesahovaly stupeň jejich vzdělání [Slapnicka 1975]. Zkuste si představit Němce českých zemí, byť hovořícího plynně česky, který nenavštěvoval české školy, jak se potýká v písemné části zkoušky s úskalími českého pravopisu, který dodnes dělá problémy většině rodilých Čechů. Naopak od jazykově českých nebo slovenských státních zaměstnanců a úředníků přeložených do oblastí s cizojazyčným obyvatelstvem se znalost místního jazyka nevyžadovala. Například český pošťák v Chomutově nemusel znát německy ani slovo.

Dobrý den, paní Rybnická,

děkuji za příspěvek – a i když už se dostáváme hodně daleko od tématu blogu, pokusím se reagovat stručně a věcně.

Ano, první republika měla své chyby. Byla to mladá demokracie, která vznikla z trosek monarchie a snažila se najít rovnováhu mezi národním sebeurčením a realitou mnohonárodnostního státu. Některé jazykové předpisy skutečně působily přísně – ale bylo to také v kontextu doby, kdy se nově budoval stát, kde většina obyvatel byla dosud zvyklá, že „státním jazykem“ je němčina. To ale není totéž co systematické pronásledování, deportace, vyhlazování celých vesnic nebo pětiletý útlak pod nacistickou správou.

Chyby v přístupu k menšinám v první republice nejsou omluvou pro okupaci, rozbití republiky, kolaboraci, ani pro zločiny, které následovaly. A už vůbec to není argument pro to, proč bychom měli dnes mlčet o Mnichovu nebo si nechávat kázat o morálce od těch, kdo nás tehdy obětovali.

Zmiňovaný jazykový zákon nikoho nezavíral do lágrů a neposílal vlaky na smrt.

Pokud chceme mluvit o dějinách férově, mějme otevřené oči –ale na obě strany. Nejen tam, kde se to momentálně hodí.

S přáním klidného dne

Josef Brychta

..... volíte zajímavá témata, historicky i fakticky podložená, bez balastu korektnosti a scestných výlevů rádoby expertů na jedinou pravdu ("říkali to v televizi", event. v Daily Mail),- osobně sázím na literaturu faktu, dokumentaristiku, na prožitky a vzpomínky pamětníků (což byla mj. moje bába i děd), zkrátka na "historickou paměť národa". V kontextu s blogem se kloním k názoru, že popravy nadlidí a kolaborantů byly zcela po právu na základě platných rozsudků soudů a tzv. "divoký odsun" byl vpravdě živelnou, emotivní odplatou národa za zvěrstva spáchaná Němci v protektorátu,- ...... nikoliv podle biblického "ty po mně kamenem, já po tobě chlebem", nýbrž v duchu starozákonního "oko za oko",- holt, taková to byla vypjatá poválečná doba a nic na tom nezměníme!

Chybí Vám trochu historického (ne toho komunistického) pozadí. Ale třeba pomůže nakouknout: Nejde o tresty, ale o tu show.

http://www.mitteleuropa.de/tsch1950mlblw01.htm

Máte pravdu, že minulost se musí posuzovat v historickém kontextu, dějiny nelze hodnotit dnešní optikou. Jenže když se podrobněji podíváme na dobové hodnocení veřejných poprav v našem tehdejším tisku, zjistíme, že už po válce se psalo o "pustém divadle", "krvákové senzaci", která nedělá čest nejen "našim srdcím, ale i pověsti v cizině", "Masarykův lid" se mění v "hanebné stádo" atd. Takže kritika poválečných exekucí určitě nemusí být jen nějakým ahistorickým obviňováním a moralizováním, už mnohými současníky byly veřejné popravy vnímány velmi negativně.

Stejně tak problematika odsunu je mnohem složitější a nelze ji redukovat jen na excesy způsobené spontánními výbuchy hněvu. Divoký odsun (tedy protiprávní vysídlování v r. 45) totiž v drtivé většině prováděla čs. armáda na pokyn čs. politické reprezentace. A tady už prostor pro otázky je myslím oprávněný, protože v tomto případě nešlo o projev zjitřených emocí, ale o promyšlený plán dostat za hranice co nejvíc sudetských Němců před rozhodnutím v Postupimi - a tím dostat Spojence před hotovou věc (a lze si představit, jaké podmínky při těchto transferech panovaly, když i sovětští důstojníci žádali po čs. straně lepší zacházení...). Stejně tak právní zarámování rozhodně nebylo bez vady. Jestliže už byla přijata myšlenka odsunu, pak konfiskační dekrety přímo odporovaly čs. ústavě, zabavování majetku soukromým osobám bez náhrady bylo nejen nemorální, ale i protiprávní (a na to bylo upozorňováno už tehdy, snad i Beneš navrhoval alespoň vydávat potvrzení, kterými by si pak odsunutí mohli nárokovat náhradu u něm. strany). Tím nechci říct, že Beneš a čs. vláda mají být hned démonizováni, ale přinejmenším povědomost o těchto okolnostech myslím pořád chybí.

A ohledně obecného směřování: i kdyby byl únor 48 nevyhnutelný (což zřejmě kvůli poloze Československa a uranu byl), tak ten náš boj za demokracii mohl být poněkud čestnější...

Vynikajici a predevsim vecny rozbor. CHAPEAU.

Celkem cynický až surový článek, už proto, že to nebyl “někdo” kdo napsal, že lidové veselice, tedy hromadné veřejné popravy, byla ostuda před světem.

Informoval o tom mezinárodní tisk k zděšení celého světa.

Ani v norimberských procesech se neobjevila taková primitivní špína jako v poválečném chování českých rozhodujících a pomstychtivých “poválečných generálů” ke kterým patřil i president.

Světová media jako byl Daily Mail také informovala o etnické čistce, spisovně „odsun“. Zachovalo se dokonce několik dobových fotografií. Je na nich vidět průvod stovek starých lidí, žen s kočárky, dětí. Jen u příležitosti brněnského "pochodu smrti" je zaregistrováno několik tisíc - těchto - mrtvých. Jen na cestě mezi Brnem a rakouským příhraničím.

Že těmto lidem bylo ukradeno, co se ukrást dá, o tom pan autor nehovoří. Dodnes neznámo kým, neznámo, kde cennosti zůstaly. 80 let později hovoří i dnešní katastrofální stav pohraničí o následcích „odsunu“. Autor cudně mlčí také o tom, že do oněch „odsunů“ byli zahrnuti i židovští občané, kterým se právě podařilo přežít Holocaust. Nebo se dokonce zachránit před nacisty zavčasným odchodem do zahraničí. Zářný příklad: Brněnská vila Tugendhat, ukradena. Dnes: Český poklad UNESCO.

Popravili jsme nacisty? Tak a co, žejo ? Že bychom to oslavili nějakou další veselicí?

Dobrý den, paní Rybnická,

děkuji za obsáhlý komentář. Rozumím tomu, co píšete – a ani na chvíli nezpochybňuji, že v některých případech došlo po válce k nespravedlnostem. Ano, existují příběhy, které bolí na obou stranách. A ano – lidé jako novináři nebo zahraniční pozorovatelé měli tehdy potřebu poukázat na to, co považovali za nehumánní. Ale dovolte mi jiný úhel pohledu – ten český, lidský a historický. Píšete o chudácích německých matkách, dětech, starých lidech...

Ale nezapomínejme, co předcházelo.

❗️ Co české matky, kterým vtrhli v noci do bytu a už nikdy své děti neviděly?

❗️ Co vyhlazení Lidic? Ležáků? Co Pankrác, popravy na ulicích, stanné právo?

❗️ Co děti, které vyrůstaly bez otců, odvlečených do

koncentráků?

Vy říkáte, že po válce nastala "veselice". Ale já v tom vidím jen lidskou reakci na léta ponížení, strachu a bolesti. Ne, nebylo to dobré, ale bylo to pochopitelné. Z fyziky víme – každá akce vyvolá reakci. A když desetitisícům lidí pět let šlapete po důstojnosti a životech, nemůžete čekat, že vám po válce budou podávat růže. Jistě, ne všichni Němci byli vinni – ale většina sudetských Němců Hitlera vítala, udávala Čechy, mnozí sloužili v SS. A když se pak válka otočila, nešlo jen lusknout prsty a zapomenout. Je mi líto každého lidského utrpení – na obou stranách. Ale vadí mi, když se z Čechů dělají jen mstiví barbaři, zatímco se zapomíná na to, čím si prošli. Historie není černobílá – to uznávám. Ale nevyčítejme reakcím, pokud jsme nikdy nezažili tu původní akci. Děkuji, že jste se zapojila do debaty.

S úctou, Josef Brychta

A co Beneš v Moskvě a Košicķý vládní program. Za to ten " proradný" Západ může také? Ty dolary (Marshalův plán) jsme odmítli sami. Vaše historie je příliš černobílá.

Dobrý den, pane Bore,

děkuji za připomínku. Ano – Beneš jednal v Moskvě a ano – Košický vládní program byl výsledkem geopolitické reality roku 1945. Jenže právě to je ten klíč: geopolitická realita. Po válce měl Západ plné ruce práce se stabilizací západní Evropy a Východ přenechal Stalinovi – ne proto, že bychom odmítli pomoc, ale protože jsme k ní nebyli přizváni bezpodmínečně.

Marshallův plán? Ano, formálně jsme ho odmítli – ale po „důrazném doporučení“ z Moskvy, které přišlo po předběžném souhlasu vlády. To není černobílá verze historie, to je prostě vývoj událostí pod vlivem dvou mocností, které si rozdělily Evropu jako šachovnici.

Můj článek neměl být obhajobou poválečné vlády ani Beneše, ale zamyšlením nad tím, jak snadné je dnes – z pohodlí bezpečného gauče – soudit rozhodnutí lidí, kteří žili pod tlakem války, zrady a okupace.

Děkuji za Váš komentář. Jsem rád, že se o těchto tématech mluví – právě proto je píšu.

S pozdravem Josef Brychta