Měl byste si něco přečíst o limitech doplatků na léky.

Moc o tom nevíte.

A já bych chtěl, aby byl všude mír a všichni se měli rádi a byli šťastní.

Dobrý den, pane Tichero,

přání míru a radosti samozřejmě sdílím – kdo by to nechtěl?

Ale mám takový pocit, že zatímco Vy se sarkasticky usmíváte nad mým článkem, někde právě teď rodiče hledají peníze na léčbu pro svoje dítě, důchodkyně počítá každou korunu po zaplacení nájmu a útulek zveřejňuje další zoufalou výzvu o pytel granulí.

Takže ano – chtěl bych, aby se lidé měli rádi a byli šťastní. Ale úplně by mi stačilo, kdyby stát, který umí najít miliardy pro cizí zájmy, našel aspoň stovky tisíc pro vlastní občany v nouzi.

To není utopie. To je otázka priority.

Přeji hezký den

Velká karma

Děkuji, paní Brethová – vážím si toho.

Snad ta „karma“ nebude jen číslo pod článkem, ale třeba i malý impuls k tomu, aby se začalo víc mluvit o těch, co nemají sílu křičet nahlas.

🌿 Díky, že jste se zastavila.

Nejste bohužel

vysvoboditel mesiáš, takovou moc nemáte i když by jsem právě Vám, tuto nadpozemskou moc a moc přál, ale bohužel. Nikdy nikde na světě na této planetě si lidé nabyli a nejsou rovni již z toho důvodu ,,kdo by bohatým záviděl to jejich bohatství". Tito bohatí, nic takového nikdy nepřipustí i přesto, že někteří bohatnou hlavně z neštěstí těch chudých lidí, kteří právě kvůli jejich mamonu chudnou ještě víc.....

Dobrý den, pane Trochto,

kéž bych měl tu mesiášskou moc, o které píšete – aspoň bych mohl lusknutím prstu vrátit trochu zdravého rozumu do daňového systému a pár pytlíků peněz tam, kde se sbírají víčka. 😄

Ale ano, chápeme se – nejde o závist, ale o proporce. Když se „nahoře“ rozhazují miliardy a „dole“ se vybírá na vozíky, něco nehraje. A jak správně píšete – bohatí si svoje pozice jen tak nedají vzít, často právě na úkor těch, kteří už skoro nemají co ztratit.

Nadpozemskou moc nemám. Ale pero a pár znaků na klávesnici někdy zvládnou víc, než se zdá.

Děkuji za reakci a přeji pokojný den.

Píšete značné nesmysly a obávám se, že z ideologických důvodů.

Tak např. důchodkyně možná může dát za léky půlku platu, ale skoro všechno jí pojišťovna vrátí. To nevíte nebo nechcete vědět? Tak nahlížíte na vše, co?

Dobrý večer pane Machačku,

děkuji za reakci, i když nesouhlasnou. To je v pořádku – každý máme právo na svůj názor. Jen bych rád uvedl jednu věc na pravou míru.

Ano, existuje ochranný limit na doplatky za léky, ale ruku na srdce – ví o tom každá důchodkyně? Umí si to sama vyúčtovat? Má sílu a čas obíhat pojišťovnu, nebo jí to „někdo někde“ zařídí? A hlavně – ty peníze musí nejprve zaplatit z vlastní kapsy, a až pak (možná) něco dostane zpátky. A že někdo, kdo žije z 15 tisíc měsíčně, vydá najednou třeba pětku za léky – to není z ideologie, to je realita.

Mým cílem není strašit ani manipulovat – jen upozornit na to, že někteří lidé fakt nemají kam sáhnout. A zatímco stát posílá miliardy na cizí války nebo staví rezidence pro papaláše, naši vlastní lidé sbírají víčka, žijí v azylech a rozhodují se mezi jídlem a léky.

Děkuji za pochopení.

Až se vlády ujme Andrej I. Veliký, co sám tře bídu s nouzí a proto mu jde jen a jen o lidi, napraví se mnohé nespravedlnosti a rozevřené nůžky se opět sevřou...

Důchodkyně s příjmem 11 000 měsíčně: „Za léky dám půlku důchodu.“

To sice do novin mohou napsat, ale je pravda, že roční ochranný limit je 500Kč ročně.

Minule bulvár, dnes blábol.

Dobrý den, pane Sedláčku,

děkuji za komentář. O ochranném limitu samozřejmě vím – není to nic nového. Ale stejně jako panu Machačkovi i Vám položím jednoduchou otázku:

Znáte někoho, kdo opravdu vydává tisíce za léky a nemá na výběr? Já ano. A věřte, že když máte důchod 11 000 Kč a potřebujete léky za tři tisíce, tak je vám nějaký „roční limit“ v tu chvíli úplně k ničemu. Protože vám to nikdo nedá dopředu – musíte to nejdřív zaplatit sami. A než vám vůbec něco vrátí, tak už třikrát počítáte, jestli zbyde na rohlík.

A co se týče označení „bulvár“ – no, nevím. Já píšu to, co vidím kolem sebe. Bez nároku na univerzální pravdu, ale zato s očima dokořán. A bohužel – ta realita často vypadá mnohem hůř než ty "bulvární" titulky.

Zdravím a díky za diskusi – i s nesouhlasnými lidmi se dá mluvit. Když je vůle.

Závist je potvora hryzavá. Hryže uvnitř, žere vás a kouše a vzteká a rozežírá hluboko uvnitř. Ale nebojte se. Nejste v tom sám, zvláště tady jich mezi blogery i diskutujícich najdete mraky. Mají ty samé příznaky. Hezký den

Hloupé ničím nepodložené tvrzení o závisti druhých. Mají to napsané na čele?

Žvást bez obsahu jehož použitím se sám diskvalifikujete.

..... s tema víčkama už to taky není žádná hitparáda,- urvat je z teho hrdla je docela hokna a ve výkupu petky bez víček odmítají zacálovat (Slováci by mohli povídat!),- ...... zkrácenej titulek by tak vyzněl zcela realisticky aj bez víček,- "Politici bohatnou", a šlus

Petře, díky! 😂

S těma víčkama jste mě fakt pobavil – úplně to vidím: babča se dře s petkou v jedné ruce, kudlou v druhé, víčko drží zuby, a pak to u výkupu stejně nevezmou, protože "bez víčka to neplatí". Je to jak scénka z absurdního kabaretu, jenže ono je to bohužel reálný obraz pomoci, kterou stát nechává na lidech.

Máte pravdu – zkrácený titulek "Politici bohatnou" by vlastně vystihl všechno. Ale přiznám se, že jsem tam to s těma víčkama nechal právě proto, jak tragikomicky to celé působí. V zemi, kde místo systémové pomoci sbíráme víčka, a politici si zvedají platy bez uzardění? To už člověk fakt neví, jestli se má smát, nebo brečet.

Díky za trefný postřeh! 👌

Stížnosti prezidenta na plat? Umíte doložit?

Josef Brychta

Dobrý večer, pane Zahrádko,

děkuji za Váš dotaz. Ano, samozřejmě umím doložit – například:

📰 [Seznam Zprávy, 7. 2. 2024]: „Manželka prezidenta Pavla si posteskla, že z prezidentského platu se těžko vyžije.“

(Stačí si to zadat do Googlu, případně rád pošlu odkaz.)

Ale víte co – tohle celé ani není o jedné větě v médiích. Je to o tom, že veřejnost je dlouhodobě podrážděná z rozdílu mezi tím, jak žijí politici – a jak žijí běžní lidé. A když pak slyšíme stížnosti z Hradu, zatímco v obchodech stoupají ceny a lidé mají problém zaplatit léky, tak to prostě zabolí.

Nejde o závist. Jde o proporce.