Možná to zde už napsal někdo přede mnou (nevím, příspěvků níže je mnoho a všechny jsem ani nečetl)! Asi před 40 lety se říkalo, že Gustáv Husák sbíral vtipy, které si o něm lidé vyprávěli. Celý fór jeho počínání však spočíval v tom, že ty vtipy si soudruh Husák sbíral i s těmi lidmi, kteří o něm ty vtipy vyprávěli.

Fundovanější článek jsem už dlouho nečetl. A i diskuse je zajímavá. Opět se však potvrzuje známá pravda, že víra vítězí nad argumenty. Obdivuji vaši vytrvalost a chuť odpovídat na dotazy a provokace kavárníků a obdobných čtenářů.

Děkuji Vám, pane Kubánku, vážím si Vašich slov. Máte naprostou pravdu – čím silnější jsou fakta, tím víc se proti nim často staví víra, emoce a ideologie. A co hůř – čím méně mají někteří argumentů, tím hlasitěji křičí.

Diskuzi s „kavárníky“ někdy beru jako trénink trpělivosti – a zároveň jako připomínku, že některé lidi nepřesvědčí ani kdyby jim cenzura klečela na krku a přitom jim šeptala do ucha.

Ale i přesto je důležité se ozvat. Ne kvůli těm, co už dávno zavřeli oči i uši, ale kvůli těm, kdo ještě přemýšlejí, ptají se a hledají. Ti si zaslouží, aby tu druhá strana zazněla.

Díky, že jste se ozval. Takové komentáře člověka nakopnou pokračovat. 👊

Mohl bych uvést příměr jednoho kolegy, který dle mého názoru tvoří velmi solidní materiály zaměřené na literaturu faktu. Před revolucí nabídl některé své knihy a byl odmítnut - vlastně ani nebyl řádně uveden důvod. Po Sametové revoluci obcházel vydavatelství znovu - a tentokrát byl odmítnut s odkazem na ediční plán a povzbuzením „můžete to zkusit kdekoli jinde“. Mimochodem jedna kniha se týkala vzpomínek na školní prostředí, což mělo být tehdy naprosto vděčné a vyhledávané téma.

Takže základ je stejný, jen forma je někdy demokratičtější. Mazání příspěvků či zamlčování informací se často děje s odkazem na národní bezpečnost či základní pravidla diskusí. Jak to s onou svobodou slova mírně napovídá i to, že vám příspěvky hodnotí často lidé, dávající pověstné mínus jen kvůli jménu...

Zkrátka jak se říká - kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde. A dovolím si poznamenat - že by socialistické zřízení nebylo kritizováno? Pusťte si třeba Okres na severu, ono ryze propagandistické dílo, kde dojde v podniku k mimořádné události se ztrátou na životech a mnohamilionové škodě, zaměstnanec to označí „bordel na kolečkách“, ředitel šachty pořádá pijatyky na chatě, kam si zve mladé svazačky, obrovské manipulace s plánem a smlouvami a nakonec velký okresní vedoucí tajemník shání protekci pro svého příbuzného, protože jinak to zkrátka nejde. Pro ty, kteří mi začnou nadávat - seriál rozhodně neobhajuji, jen poukazuji nedostatky, o nichž se tady nesmělo ani mluvit a najednou je národ viděl v televizi.

Ještě je tu pak otázka, kdo ony svobodné výroky poslouchá a věnuje jim pozornost. Vždyť za socialismu se říkalo: „Tam, kde je hlas lidu zajedno, není těžké ho přehlasovat“.

Děkuji, pane Králi, za skvělý a trefný komentář. Vaše poznámka o tom, že „základ je stejný, jen forma demokratičtější“, přesně vystihuje tu novodobou rafinovanost.

Dřív přišel zákaz shora, dnes se tváří, že vás jen „nezařadili do edičního plánu“ nebo vás algoritmus „náhodou“ potlačí.

A co se týká těch mínusů za jméno – to je taky příznačné. Místo obsahu se hodnotí autor. Dnes se tomu říká „zdravé nastavení komunitních pravidel“. Dřív tomu říkali „bdělost pracujícího lidu“.

A máte pravdu i s tím, že režimový seriál typu Okres na severu nakonec často ukázal víc reality než současné veřejnoprávní pořady, které se tváří jako nestranné, ale realitu „vylepšují“ podle momentální módy.

Díky za připomenutí, že výměna režimu nutně neznamená výměnu přístupů – jen kulisy a kostýmy se mění.

Pane autore, vystihl jste to naprosto přesně!

Bohužel ta doba, kdy má většina lidí obavy prezentovat svůj názor, je tu už od covidu a šrouby se utahují - co hůř, za vydatné podpory části veřejnosti (nebo spíše těch největších křiklounů a novodobých "demokratů"), které to z nějakých důvodů vyhovuje, tak jak to vyhovovalo mnoha lidem v minulém totalitním režimu. Ostatně i zde v některých blozích a diskusích (i v této) to názorně vidíme.

Nikdy bych si nemyslel, že se něčeho podobného znovu dočkám, a tomdokonce ještě v horší podobě, než jsem za minulého režimu byl nucen prožít.

Je mi z toho opravdu hodně úzko, zvláště pomyslím-li na současné děti, mládež, mladší i střední generaci, kam patří i mí potomci.

.

Děkuji vám, pane Chmelíku, za slova, která až mrazivě přesně vystihují současný stav. To, co bylo dříve výsadou totalitních režimů, dnes přichází v jiném kabátu – zdánlivě jemně, pod rouškou „dobra“, ale s podobně dusivým výsledkem.

I mně připadá alarmující, kolik lidí si buď neuvědomuje, co se kolem nás děje, nebo to – co je ještě smutnější – vítá a aktivně podporuje. Ticho a konformita se staly ctnostmi, kritické myšlení nebezpečným přepychem.

Díky za váš komentář. Je dobře vědět, že člověk v těchto úvahách nestojí sám.

Tak já tedy říkám co si myslím a postižen jsem za to nebyl. Kdo by mě vlastně měl postihnout? A stejně tak neznám nikoho, kdo by po prezentaci svých názorů byl vyhozen ze zaměstnání.

Jó, kdybyste vzpomněl dobu před rokem 1989, to bylo jiné kafe. Tehdy opravdu bez postihu nebylo možné vystupovat proti vládnoucí třídě. Tehdy fakt nebylo možné pořádat protivládní akce a mluvit proti oficiálně schválené linii. Ale dnes si kdejaký hejhula může na Václaváku nebo kdekoliv jinde svolat co chce kdy chce a všechno je dovolené. Tak o co vám jde?

Děkuji za komentář. To, že se něco nestalo zrovna vám nebo vašemu okolí, rozhodně neznamená, že se to neděje vůbec. Stejnou logikou bychom mohli tvrdit, že STB nikoho netýrala, pokud náhodou nemlátila právě vás nebo vašeho souseda. Z historie víme, jak nebezpečné je měřit realitu pouze vlastní zkušeností.

Ano, doba před rokem 1989 byla represivní otevřeně a přímo. Dnes je to mnohem sofistikovanější – místo pendreku přichází algoritmus, místo zákazu shromáždění se vypínají profily a účty, místo výslechů na STB se lidé potichu vyhazují z práce za „nevhodné“ názory. Důkazy existují, a to nejen ze zahraničí. Jen si je třeba připustit.

Skutečná cenzura už dnes nevypadá jako zakázaný plakát na nároží. Vypadá jako ban za nesprávný názor, jako vyhození z festivalu za nevhodný vtip, jako upozornění „porušujete pravidla komunity“. A právě tím se liší současná doba – že omezování svobody slova často přichází s úsměvem a v rukavičkách. Ale pořád to je omezování.

Nepopírám, že svoboda slova stále existuje. Ale čím dál více lidí se bojí, že ji vykoupíme jen svobodou souhlasu. A právě o tom ten článek je.

Reaguji na vaše věty: "Podobně byly cenzurovány i diskuse o vakcínách. V době pandemie byla jakákoli kritika vakcín považována za dezinformaci. Teprve později se ukázalo, že některé z prvotních tvrzení skeptiků nebyly tak nepravdivé, jak se původně tvrdilo.Tento přístup vyvolal vážné otázky o tom, kde leží hranice mezi „ochranou veřejnosti před nepravdivými informacemi“ a umlčováním legitimních odborných debat."

-

Odbornou debatu o vakcínách můžou vést jenom a pouze vakcinologové. O epidemiích zase epidemiologové. Názory jiných lidí na vakcíny/epidemie nemají s odbornou debatou společného naprosto nic. Asi nebudete věřit ekonomovi, když bude všude psát, že spočítal, že lze překonat rychlost světla.

Debaty vakcinologů ani epidemiologů nikdo necenzuroval. Takže vaše tvrzení o údajném umlčování odborných debat je čistý blábol.

Dále cituji: "Opravdu můžeme říkat, co si myslíme – nebo už jen opakujeme to, co se od nás očekává?"

No, víte, když budete všude šířit informace od šlendriánů protože je nepoznáte od informací odborných, tak to je společensky nebezpečné počínání, v průběhu epidemie doslova a do písmene vražedné. Že si za to od okolí něco slíznete, mi připadá evidentně spravedlivé.

Pane Kubíček, děkuji za reakci, ale váš argument poněkud ignoruje realitu, kterou jsme mohli sledovat v uplynulých letech. Tvrdíte, že odbornou debatu mohou vést jen vakcinologové a epidemiologové – souhlasím, že jejich hlas má mít hlavní váhu, ale problémem pandemie nebyla absence jejich hlasu, nýbrž to, že byl slyšet jen ten "správný" názor.

Faktem je, že mnozí uznávaní odborníci, včetně profesorů medicíny, imunologů a vědců s dlouholetou praxí, byli během pandemie umlčováni, protože se odchýlili od oficiálního narativu. Někteří lékaři přišli o licenci jen za to, že upozorňovali na vedlejší účinky nebo podporovali jiný přístup k pandemii. Studie, které zpochybňovaly některé kroky vlád, byly mazány, blokovány nebo označovány za dezinformace – ačkoliv se později ukázalo, že v mnohém měly pravdu.

Když dnes WHO a další instituce revidují některá původní tvrzení a uznávají, že některé informace byly původně potlačeny neprávem, opravdu stále věříte, že žádná cenzura odborných debat neprobíhala?

A k tomu „slíznutí od okolí“ – pokud člověk říká něco nepohodlného, ať už je to pravda nebo ne, a společnost ho za to ostrakizuje nebo umlčuje, není to spíš problém společnosti než toho člověka? Debata má stát na argumentech a faktech, ne na umlčování odlišných názorů pod záminkou „ochrany veřejnosti“.

Mně, co se týče cenzury, nejvíce baví to, že největšími cenzory na českém internetu jsou dva bojovníci za svobodu slova - Okamura a Vávra. Viz tisíce lidí zablokovaných na jejich účtech na sociálních sítích...

Mě velmi baví lidé, kteří veřejně píší o tom, jak se bojí říkat, co si myslí.

Tomu říkám dokonalá sranda.

Pane Ireine, rozumím vaší poznámce, ale myslím, že si trochu pletete pojmy. To, že někdo ještě může napsat článek o tom, jak se bojí vyjádřit svůj názor, neznamená, že problém neexistuje.

Naopak – pokud se lidé dostávají do situace, kdy cítí potřebu psát o tom, že se bojí říkat, co si myslí, už to samo o sobě naznačuje, že ve společnosti není něco v pořádku.

Kdyby bylo prostředí opravdu svobodné a otevřené diskusi, neexistovaly by případy, kdy lidé kvůli svým názorům přicházejí o práci, jsou blokováni na sociálních sítích nebo čelí veřejné ostrakizaci.

Takže ano, zatím ještě můžeme o tomto problému psát. Ale pokud bude tento trend pokračovat, za pár let už se možná nebudeme bavit o tom, jestli se někdo bojí říct svůj názor, ale o tom, že už ho raději ani nenapíše. A to už taková sranda nebude. 😊

Nemyslím si, že by za všechno mohl režim. Na vojně jsem měl na papíře napsaný následující vtip:

Student z rozvojové země končí pobyt v ČSSR a reportér se ho na letišti ptá, jak se mu u nás líbilo. Lámanou češtinou mu sdělil: Těžkoslovensko je lihově demagogický stát vedený komickou stranou v čele s polibdírou a Mustafem Hnusákem. Nejvíc jsem líbil pětileté flámování, které zavedeme u nás.

Papír si přečetl kapitán, prohlásil, že je to dobrý. A to bylo všechno. U někoho jiného bych měl pomalu prokurátora. Takže to nebyl režim, ale zase a opět jenom lidé, kdo z nějakých příčin, ať individuálních nebo psychických, potřebují někoho řídit, nařizovat, omezovat a přikazovat. Jenže to je právě ona věc, na které celý socialismus dojel - lidský faktor.

Když jsem to četl, prožil jsem déjà vu!!!

Měl jsem taky na papírku tento vtip, jen s malinko jinými slůvky a našel ho (taky kapitán) politruk a jen mi řekl, abych ten popis reality radši zlikvidoval. Ano, jednoznačně to bylo o lidech.

Vám KARMA.