Současné zkostnatělé uspořádání tržního prostředí prezentuje model z první průmyslové revoluce, ale doba se mění, je třeba radikální změna. Někde to ale už funguje.
Většina zaměstnavatelů je zakuklena do různých akciových společností, sróček a jiných spolků, ale zisky jdou do kapsy, peněženky či na bankovní konto majiteli firmy - fyzické osobě z masa a kostí.
Vlastníci firem jsou stejní jako ostatní lidé. Všichni jsou z masa a kostí, všichni trpí nemocemi a umírají, mají stejné základní potřeby jako obyčejní chudáci, kteří prodávají práci a sami sebe, ale rozdíl je definován v postavení právnické osoby, OSVČ nebo fyzická osoby! Proč?
Zákoník práce určuje co, kdo, komu a jak. Prodej práce není svobodný a omezuje všechny, kteří mají co prodat i ty, kteří prodávají. Může to být práce, věc, služba či cokoliv jiného, co trh žádá a jedinci jako učastníci trhu to mohou zájemcům nabídnout.
Je paradoxem, že je v dnešní době při nákupu „práce“ nutno se zavázat k tomu, že bude zaměstnavatel za zaměstnance platit daně, pojistné sociální a zdravotní, bude zaměstnanci platit dovolenou, nemocenskou (zčásti), poskytovat pracovní a ochranné pomůcky, školit ho, přispívat mu na stravu a spoustu dalších možných věcí.
Pokud je zaměstnanec „hajzlík“, podnikatel platí a platí, ale žádný přínos mu takový zaměstnanec nepřináší. Jen přidělává starosti. A vyhodit ho? No to přeci nejde! Máme přeci zákoník práce, který diktuje jak zaměstnavatel bude tančit, když si zaměstnanec pískne. I proto firmy končí !
Takže čím větší flink a lempl, tím lépe pro zaměstnance, ale zaměstnavateli zůstanou jen oči pro pláč! Proč firmy krachují a nechtějí kmenové zaměstnance? Neexistuje svobodný prodej práce.
Ve středověku by člověk pochopil, že negramoti potřebují vodit za ručičku, ale dnes? Dnes i malé děti mají vlastní bankovní účty, telefony, tablety, surfují na internetu a mají své stránky či účty na sociálních sítích. Proč tedy nesmí být prodávána práce jako jiné komodity? Umělé držení lidí v pozici závislosti je brzdou ekonomiky a rozvoje. Něco za něco a ostatní je již věcí každého jedince.
Veterináři jako příklad - po studiích je nikdo nehýčká a nerozmazluje. Musí se naučit léčit zvířátka a pokud jsou šikovní, zařídí si za své peníze ((na to od nikoho nedostanou žádné dotace ani příspěvky)) veterinární ordinaci, kde mohou léčit, ošetřovat, operovat a být zvířátkům k dispozici.
Páníčkové a paničky zvířátek veterinářům za tyto služby platí a mnohdy velmi dobře. Čím lepší doktor, tím více peněz! Výkon veterinárních lékařů neomezují svými manýry zdravotní pojišťovny, nebuzerují je! A hlavně nemusí veterináři pracovníky pojišťoven uplácet, aby dostali souhlas k praxi.
Dobří doktoři mají plné čekárny a špatní si musí najít jiný zdroj peněz. Tak má vypadat podnikání!
Bohužel u lékařů lidí je to jiné. Lékaři lidí berou vysoké peníze za aroganci k pacientům bez ohledu na to, co umí. Jsou mezi nimi samozřejmě vynikající lékaři, ale k těm se zpravidla dostanou jen prominenti a lidé, kteří na to mají. (a zdravotní pojišťovna jim může být ukradena)
Veterináři jsou příkladem toho, jak by měl trh s čímkoliv vypadat. Veterináři nabízí svou práci za smluvních podmínek a páníčkové ji pro svá zvířátka kupují tam, kde jsou spokojení.
Alespoň někde platí pravidla slušnosti a tržního hospodářství.
Zapřemýšlejte, jestli by lidé kupující práci a její prodejci mohli být samostatní? Určitě ano !!!
