ROVNOST OBČANŮ je základem spravedlivé společnosti

Obecná pravidla pro chování svých členů/občanů vytváří každá skupina či seskupení lidí. Sport, kluby, hnutí, svazy, státy a jiná uskupení určují pravidla, která jsou obecná a platí pro všechny bez rozdílu.

Pravidla určují jak se chovat, pokud chce být jedinec členem takového seskupení, současně pravidla určují, jak se porušování pravidel trestá. Pravidla pro všechny stejná, žádné výjimky.

Příkladem mohou být sportovci (a samozřejmě každý spolek), kdy účastník/hráč odpovídá plně za své jednání bez ohledu na to, zda je milionář nebo chuďas. Pokud pochybí a porušuje pravidla, následuje trest a případné vyloučení, které může být třeba i jen dočasné.

Paradoxem, který popírá vzájemnou rovnost, je například české podnikání, kdy jsou různá pravidla pro různé druhy podnikání. Je-li občan OSVČ nebo nepodnikající fyzická osoba, odpovídá celým svým majetkem a trestní odpovědnost nese v plném rozsahu stanoveném zákonnými pravidly.

Založí-li však takový jedinec „právnickou osobu“, příklad s.r.o. nebo akciovou společnost, odpovědnosti se z větší části zprostí. Pokud firma zkrachuje, následky nesou jiní. V naší zemi to jsou prostí občané, daňoví poplatníci, kteří škody platí z peněz, které byly připraveny a vybrány na jejich ochranu a zajištění jejich potřeb. Přitom veškeré zisky končí v kapse majitele společnosti.

Pan Andrej Babiš se nad rovností v podnikání sice zamyslel, ale výsledkem bylo ještě větší zatížení těch již nejvíce zatížených. Podíváte-li se kolem sebe, vidíte, že každý lidský jedinec má svou vlastní peněženku, ve které končí všechny jeho příjmy a z níž peníze vydává na to, co uzná za vhodné.

V České republice všichni vědí, že každá firma má svého majitele, například Janečkovo, Kellnerovo, Tvrdíkovo, Pitrovo, Babišovo, Haščákovo, Baudišovo, Křetínského, Tkáčovo... atd., ale ne každý platí stejné daně.

Daňový systém v ČR pracuje se spoustou „daňových či nedaňových“, „uznatelných či neuznatelných“ položek, slev, úlev, výjimek a dalších, s určením, kterých osob se týkají či nikoliv. Kdo stanovuje tato pravidla a výjimky. Samozřejmě lidé, které si občané zvolili, ale bohužel ne ve prospěch svých voličů, ale ve prospěch svůj! Stejná pravidla pro podnikání i spokojený život je možné snadno nastavit.

Strana Občané České republiky, která pracuje s modelem hodnotové ekonomiky „ekonomický privatismus“ navrhuje řešení stávajícího systému v České republice na spravedlivé bázi jednoho typu „občana“, který tím, že chce žít v ČR, získá možnost prodávat svou práci a podnikat svým jménem a se svou plnou odpovědností. Samozřejmě s právem kontroly smysluplného výkonu povinností úředníků státu, které si zvolil a platí ze svých peněz ve formě příspěvku, které můžeme označit jako „daně“.

Existence pouze jedné daně a to z příjmu (cca 0,7% až 1%) bez možnosti jakéhokoliv odečtu výdajů (náklady, odpisy...). Snadná evidence, jednoduchý výběr. Nikdo nemůže vykazovat ztráty, příjem má každý. Podnikání je činnost za účelem zisků, nikoliv ztrát. Jde jen o péči řádného hospodáře!  

Výrok pana Babiše či některých dalších politiků o ekonomice státu s přirovnáním k rozpočtu firem či rodinných rozpočtů by se mohl blížit realitě, pokud budou stejná pravidla pro všechny.

Vrátíme-li se na začátek článku, sportovec inkasuje za své výkony a s penězi si může dělat, co chce. Inkasuje za své výkony! Kdo nic nedělá, neměl by inkasovat!

Pravidla spravedlnosti jsou známa již několik tisíciletí: „odměna či trest musí odpovídat míře dosaženého výkonu či pochybení“. Nezůstane české podnikání v ruinách? Komu dnes patří?