Komunikace 21 století v paradoxu pracovního prostředí a závislosti století devatenáctého

Změny životního stylu, volnost, svoboda, globální vztahy i komunikace dneška je jiné úrovni než před 200 lety. Pracovní vztahy jsou úzkostlivě drženy na úrovni závislostí a demagogie vztahů zaměstnanec:zaměstnavatel z doby minulé.

Mnoho lidí chabého rozumu stále nechápe, že vše, s čím je obchodováno, je výsledkem práce jedinců a dokonce i každý obchod je pracovním úkonem jednotlivců. Příkladem pro méně chápající může být upečený rohlík, na němž se podílí zemědělec, mlynář, dopravce, pekař a nakonec prodavač. Jedná se o řadu obchodních případů, kdy by asi pan Werich pravil „ten dělá to a ten zas tento a všichni dohromady uděláme moc“.

I největší tupec musí připustit, že je vše o penězích a chce-li si koupit co potřebuje nebo chce, musí mít na směnu prostředky, tedy peníze nebo jinou věc v požadované hodnotě. Zadarmo dáváme pouze ze soucitu! Z lásky nedáváme nic, neboť i tam se jedná o obchod něco za něco. Nemá-li jedinec na zaplacení, může si požadovanou věc odpracovat třeba mytím nádobí? Nebyl by první.

Garantovaný příjem, který začali zkoušet ve Finsku, v Holandsku a Kanadě jej připravují není nic jiného než jednomu vzít a druhému dát, tedy jednoho okrást v bezpracný prospěch druhého. V Německu podobný projekt již funguje, ale se zvýrazněním a na principu charity. I tyto projekty však mají svá pravidla a je i tam vždy něco za něco, tedy obchodní případ!

 Vždy platí, že vše, co je nabízeno, musel před tím někdo vytvořit a věnovat tomu svou práci, která něco stojí. Musel při tom, jíst, pít, chvílemi spát a věnovat se svému okolí, tedy okolnosti mající rovněž cenu a musí být hrazeny z výsledků práce takového jedince. Dává-li někdo někomu něco „zadarmo“ může se jednat jen rozdávání z cizího, ale i v takovém případě si rozdávající zavazuje příjemce jako svého vazala.

Má-li být ekonomika funkční a lidé spokojeni je nutné osvobodit prodej práce ze nesmyslných pout „zákoníků práce“, které deformují tržní prostředí, degradují obchodní i občanské vztahy a staví jednu či druhou stranu prodeje a nákupu práce do pozice zvýhodněné či znevýhodněné.

Musí platit svobodná smluvní ujednání, za kterých má obchod (prodej a nákup práce) proběhnout. Tedy pravidla si domlouvají účastníci a to: co, kdy, kde, jak, v jakém čase, za kolik a případně další. Může se jednat o vztah na léta či jen na pár minut. Důležité je však, že práci prodávající i práci kupující se nemusí ohlížet na nesmyslné paragrafy, ale mohou řešit situaci ihned velmi pružně a efektivně.

Příjmy navazující na svobodné pracovní vztahy jsou zdaňovány podle systému hodnotové ekonomiky (privatismus eu). Zmizí nezaměstnanost, bezdomovci, šedá ekonomika, melouchy i daňové úniky.

Občané nečekejte zázraky, ani pečené holuby. Jestli například Marxová se Zaorálkem chtějí rozdávat těm, co nedělají, musí to sebrat těm, kteří pracují!

Není lepší dát všem stejnou možnost pracovat bez sankcí, drábů a dozorců, přisátých jak pijavice na státním rozpočtu, tedy penězích všech občanů?

Pro iDNES Josef Barta, předseda RR OČR