Roztočená spirála inflace, zdražování, výhrůžky vlády na zvyšování daní a další její kroky, které jdou proti potřebám občanů, kteří je volili - to je současná realita. Pracující chudnou, politici a úředníci bohatnou.
Jsou pracující, kteří vytvářejí nové hodnoty a jiní, kteří je spotřebovávají. Kdo pracuje umí šetřit, kde je dotován za nic – umí rozhazovat.
Dobře „oškubat“ ty, kteří umí pracovat a rozdat následně těm, kteří budou podporovat politiky a úředníky ve funkcích. Takto se chová stávající garnitura, která ovlivňuje životy občanů v naší zemi.
Málokdo myslí na to, jak ušetřit. Na prvním místě je otázka, kde sehnat další peníze na rozhazování. Často opakovaný příklad děravého kbelíku s vodou použiji proto i dnes.
Dírami v děravém kbelíku bude odtékat voda tak dlouho a tak rychle, dokud díry, kudy voda „utíká“ nebudou utěsněny. Do té doby bude kbelík stále prázdný, i kdyby se zvýšil přítok.
Nepomůže zvyšování daní ani nekonečné půjčky či vydávání státních dluhopisů.
Největší úniky peněz jsou prezentovány dotacemi, různými příspěvky na spoření (u cizích bank), obrovským množstvím zbytečných úředníků, podporu politických stran, vydržováním honosných sídel pro úředníky parlamentu a organizací státu, příspěvky na jejich stravu, dopravu a jiné výdaje, které nejsou pro obyčejné lidi, ale jen skupiny vyvolených.
Druhou skutečností je omezování přítoku peněz do státního rozpočtu. Jedná se například o předávání či prodej bank a výnosných podniků zahraničnímu kapitálu. V České republice není například žádná banka poskytující obchodní služby. Stát a naši občané zahraničním bankám ale platí za všechny služby ve formě až neslušných poplatků. V roce 2022 měly například banky čistý zisk více než 100 miliard. Nechybí nám v rozpočtu?
Třetím důležitým parametrem je nerovnost mezi pracujícími/podnikajícími. Práce, kterou lidé výdělečné činnosti věnují, má svou hodnotu, která po jejím vyčíslení formou prodeje jde vlastníkovi práce do jeho peněženky. Bohužel, český stát a jeho legislava rozlišuje rozdíl mezi obyčejným občanem, OSVČ jako fyzickou osobou a právnickou osobou. Registr skutečných vlastníků právnických osob je ale důkazem toho, že vydělané peníze jdou do kapsy či peněženky „tvora“, který je také člověkem z masa a kostí.
Proč tedy rozdíly v právech a povinnostech, které jsou svou archaickou podobou pozůstatek z doby nevzdělaných dělníků a privilegií těch co psát a číst uměly. Zapomínáme na současný stav vzdělanosti lidstva? Dnes není třeba vodit lidi za ručičku. Jsou samostatní, ale chybí jim rovnost a svoboda. Včetně svobodného prodeje práce těm, kteří práci chtějí koupit.
Velmi důležitá je i otázka daní. V jednoduchosti je síla a proč tedy neurčovat výši daně výpočtem ze všech příjmů. BEZ VÝJIMEK !!! a pro všechny stejně !
Je to jednoduché, rychlé, nenáročné na armádu úředníků, kteří se mohou opět vrátit ve smysluplné práci.
Pokud zvážíme daň ve výši například 1% ze všech příjmů v celé zemi, státní rozpočet bude velmi rychle přetékat a bude i na vše potřebné včetně důchodů.
Daně samozřejmě platí ti, komu plyne zisk z podnikání a to bez VÝJIMEK či ÚLEV a vždy to bude člověk z masa a kostí, nikoliv fiktivní právnická osoba bez osobní odpovědnosti !
Jasné a průhledné. Bude ale dost odpůrců, kteří byli zvyklí na neprůhledné taktiky a chaos.
