Senzace chtivá média nechávají vyhrávat lež a nenávist nad pravdou a Českou republikou

Češi na sociálních sítích jsou agresivnější, než kdejaká zvrhlá armáda.

Počínaje cenzurou, konče osobními útoky a výhružkami – Češi jsou ve virtuálním prostředí, jako vzteklá krvelačná zvěř. Takovým doslova rájem útoků a extremistů je Twitter, na kterém je velice snadné se schovat za vymyšlené jméno nebo přezdívku. Twitter si totiž nedal záležet na potvrzování totožnosti, jako tomu udělal před lety Facebook a většinu fejk profilů nelítostně smazal. 

A schválně, jestlipak víte, ze které sociální sítě mainstreamová média nejvíc čerpají děsivá válečná videa?

Ano, je to twitter.

Nejen česká média skutečně slepě a beztrestně papouškují neověřené příspěvky fejk profilů, přičemž jim není trapné ani to, že už nesčetněkrát museli přiznat omyl. Zatímco běžný občan se po pravdě pídit nesmí.

Hlavním argumentem je, že první obětí války je pravda.

Jako reakci na stádovité přebírání kdejakých fejk videí jsem natočila video v maskáčové bundě z „háemka“, v lyžařské helmě a na ruku jsem si obmotola žluté kalhotky. Přičemž tvrdím na zahradě domu v ČR, že se nacházím v Tarkově – město z počítačové hry, o kterém se v prvních dnech konfliktu psalo na BBC, jako že zcela vážně existuje a odolává ruskému útoku. Čili hned v úvodu chytrého trkne, že se nejedná o skutečnou válečnou reportáž, ani její propagandistickou napodobeninu. V další části videa zvednu dvoucestný topenářský ventil, o kterém tvrdím, že je podomácku vyrobeným dronem a který naštěstí sestřelila sousedka švestkovým kompotem.

https://www.facebook.com/jiraskova.jordanka/videos/1926584267534403

Video mělo velký ohlas. Lidé psychicky vyčerpaní z čtení neskutečných bludů ve státem schválených médiích ho s pobavením uvítali.

Jak ale jistě správně předpokládáte, našlo se i mnoho lidí, kteří to vzali naprosto vážně.

Tito lidé se dělí na dvě části – rusofilní fanatici, kteří to považovali za další mainstreamovou lež a okamžitě mě přiřadili k  zaměstnancům České televize nebo tv Nova.

Druhá část jsou lidé, kteří už druhý měsíc bezhlavě sdílejí jedno válečné video za druhým. A moje "reportáž z Tarkova" jim nastavila zrcadlo, jak strašně jsou přesvědčeni o jedné pravdě, a to že existuje možnost, že sdílí výmysl je vůbec nezajímá.

Protože samozřejmě vytvořit pro zfanatizované stádo věrohodné video, je tak strašně jednoduché, až z toho mrazí. Sednete si kdekoliv na světe do sklepa, za sebe dáte vlajku kteréhokoliv státu a v maskáčích nebo klidně v plavkách s koupací čepicí začnete tvrdit – COKOLIV.

A co se stane – davy senzace chtivých uživatelů sociálních sítí vám to začnou sdílet. A je z vás hvězda. Video následně převezme Prima CNN, BBC, New York Times a s neurčitým titulkem (který v případě průseru u soudu obhájí) to publikují ve svém zpravodajství. Co na tom, že tam v plavkách a koupací čepici s Českou vlajkou za zády tvrdíte, že jste právě spáchali útok na Pentagon a počůrali hlavu americkému prezidentovi? Je to senzace.

Co na tom, že v dnešní době vyspělé techniky, díky které si můžete živě 24/7 slavit s kamarádem z Austrálie narozeniny, živě streamovat do celého světa, jak pojídáte knedlo zelo vepřo, nebo vám kamerou zkontrolujou bakterie v tlustym střevě, si mnohá zpravodajství ani nedají tu práci s vygooglováním původu videa? Teď je prostě pravda jenom jedna. Tedy alespoň u nás v ČR, kde zprávy příčetného člověka tahají za uši.

Stejně tak, jako se dá celkem snadno najít pravda, existuje mnoho způsobů, jak řešit spor dvou zemí, tisíce způsobů, jak nenapadnout cizí zemi, nebombardovat, neničit budovy a krajinu, nezabíjet, neválčit, ale jednat – jakkoliv, ale prostě jednat.

Rusové ani jeden z těch způsobů nevyužili a napadli suverénní stát. Do vypnutí „dezinformačních“ webů jsme se mohli dočíst, že armáda RF útočí na strategické a vojenské cíle a vyhýbá se civilistům.

Do jaké míry je to pravda, už se možná nedozvíme.

Každopádně už jen to, že milióny lidí, včetně dětí museli kvůli ruské invazi opustit svá obydlí, je něco šíleného a neomluvitelného. Je to něco, co si velká část rozmazlené západní společnosti neumí představit. Lidi vozící své pejsky v kočárcích by museli opustit svoje zasmraděný bytečky a dokonce tam nechat domácí zvířata.

Tisíce ukrajinských dětí musely opustit svoje pokojíčky a nechat tam všechno, v mnoha případech i milované příbuzné, tatínky, babičky…

To je něco s čím se nedokážu ztotožnit a jsem pro jakoukoliv smysluplnou humanitární pomoc těmto lidem.

Přijde mi ale velmi zásadní v tomhle konfliktu vědět, kdo a proč je schopen zabíjet. Když se zeptáte Ukrajinců přicházejících z válečných oblastí, co se tam děje, řeknou vám, že sami neví. Že nelze nikomu věřit a že mají největší strach z toho chaosu a také z útoků Ukrajinců na vlastní občany.

Je velký rozdíl mezi zničením muničního skladu a úmyslným zabitím stovek civilistů.

Proč naše média a premiér nechtějí, abychom to věděli?

A bude Policie pátrat i po extrémistech, kteří podněcují k násilí, vůči lidem, kteří chtějí znát pravdu, nebo žlutomodrá vlaječka omlouvá všechno?