Vyznání 1: Tom

Miluji Tě. Včera jsi mi zavolal, nečekaně, vždy to tak děláš. Co prý dělám v jednu, že budeš na nádraží. Jistě, že Tě vyzvednu a jistě, že nemám žádné jiné plány. Ale nenavařila jsem Ti, nečekala jsem Tě. Něco Ti udělám. Jo, a víš, že jsem upekla štrúdl? Svůj první v životě. A povedl se. No, díky, ale nechval, ještě jsi nezkusil..

Vystupuješ z vlaku a máš ten něžný úsměv jako vždy. Chodíš jak pravítko, jako tvůj taťka. Ale nebudu Ti to říkat, nesnášíš srovnání s jinými a tak strašně moc chceš být jiný a svůj. Sluší Ti to. Máš tu oranžovou košili, co jsem Ti posledně koupila, džíny a sako. Jsi jako obrázek. Z jakého semináře jedeš? Jo? A líbilo se Ti to? Ty brýle Ti moc sluší. A hezky voníš. Kdy odjíždíš? Zítra? Škoda... Jsi jiný. Máš dívku. Jsi zamilovaný a přesto tak upřímný. Najednou jsi něžný a chápavý. Oceňuješ drobné věci, které jsi nikdy nezmínil. Nastavuješ tvář na přivítací polibek a už neděláš takové to „ ..ale mami, fuj, nech toho..!“ Už Ti to nepřijde ani směšné. Dívám se na tebe a jsem tak strašně moc hrdá. Můj syn. Můj nejstarší syn. Mé drobné světlovlasé děťátko s modrýma očima, ve žlutých tepláčkách, zadeček s plenami a chůze jak kačenka. Jak dávno už to je...  Miluji Tě, synu. Když pro mě přijdeš tančit a vedeš si mě jak jsem Ti to poprvé ukázala a tančíš, jak jsem Tě to v obyváku před lety naučila. Jen si přidal něco svého a také už umíš otočky. A celou dobu se mi díváš do tváře a usmíváš se. A sousedé si šeptají, jak nám to spolu sluší. Miluji Tě, jak se za mně nestydíš. Jak nikdy nevidím, že si nepřeješ, abych za tebou někam došla nebo si sedla k tobě a tvým přátelům na chvilku do pokoje. Slunce moje.. Nechceš ode mě nic, všechno si zařídíš sám. Po škole chodíš do práce a po nocích vytíráš ubytovnu, protože Tě tam pak nechávají o víkendu, abys mohl pracovat. Spoustu peněz jsi rozpůjčoval, málo z nich Ti vrátili a tys mi to všechno řekl. Nikdy mi nelžeš a nikdy mi nic nezatajíš. Já Tě obdivuji. Jak přijdeš a řekneš: „Chceš říct, jak jsem se zase dokonale ztrapnil?“ Tak povídej..Směji se a ty též. Oba víme, jak to mělo být správně. Já napovím, ty dopovíš. A naopak. Ty mě nejen posloucháš, ale i slyšíš. A tak málo Tě vídám. Tak mi chybíš. A tak moc Ti to všechno přeji. Nedovolíš mi zaplatit Ti řidičák. Nechceš ode mě k narozeninám hodinky, všechno si pořídíš sám..Až Ti půjdu v lednu na stužkovací večírek, budu brečet jak kráva.  Miluji Tě za to, jak miluješ svou dívku. Jak s ní mluvíš, jak jí držíš a jak ji hladíš vlasy. Jak jí děláš snídani a jak si u toho říkáte maturitní otázky a vůbec vám nevadí, že já tam vařím. Jak unaveni po dlouhých dnech a týdnech během povídání usnete na pohovce s papírama v ruce a já vás opatrně přikryji a ty máš pořád na hlavě ten debilní klobouk, cos trval na tom, že musíš mít a jel jsi v něm až domů.. Jsi hodný, žes mi o prázdninách pomohl s bratrem. Aby pořád neseděl u kompu a netrápil se hloupostmi jako že když má akné, mezi lidi nepůjde... Jsi hodný, žes mi zavolal, abychom se poradili jak na něj a žes ho dostal k sobě na intr a vyřídil mu tu brigádu, i když druhého bratra máš mnohem raději. Já nezapomněla, Tomi. Jednoho dne Ti všechno zase vrátím. Něco málo jsem Ti půjčila, když si byl hodně malinký, ale teď už tak strašně dlouho pouze dostávám... Včera mi bylo s tebou krásně. Byla jsem moc šťastná a moc ráda jsem Tě zase viděla, i když jen na krátko. Pozdrav holčičku a neupracuj se mi. A pojď zase brzy domů, ano? Já tady na tebe budu čekat. Vždycky. Zase mi někdy jen tak zavolej, jak to děláváš. A nevadí, že mi nehlásíš, kdy dojedeš, stejně mě to vlastně nikdy doopravdy nepřekvapí... Dávej tam hlavně na sebe pozor.  S láskou, maminka.