Rychlokvašené vztahy po netu, není to tak trochu už „na palici“?

Mám kamarádku, prima holka. Ne že bych rozuměla všemu co dělá a ne že bych všechno schvalovala. (To je tedy taky blbost. Co já mám, proboha, komu na jeho životě „schvalovat“, to je na druhou stranu taky pěkně úchylné..)   Žije normálním životem (Normálním? Co to je? Kdo a podle čeho to vůbec určuje? Platí ještě dnes vůbec něco z toho, co bylo normální kdysi? A kdy jako, „kdysi“..?), chodí do práce, má dospělé dítě, zahrádku a psa a před nedávnem jí bylo čtyřicet..               

Po dlouholetém vztahu s přítelem se rozešli (pro nepřekonatelné rozdíly, znáte to, on byl ču... a taky ubožák a ona tedy musela být strašná kráva, že s ním taková léta byla, no ale za dobrotu na žebrotu, však ona ho k životu nepotřebuje, tak ať si táhne..), kamarádka nadechla a vydechla a – pustila počítač.

Objevila hru, pojmenovala svého nicka dostatečně filosoficky, dostatečně drsně i eroticky zároveň a – asi se zbláznila. Tedy, pokud to není „také“ normální, musím se opravdu držet zpátky a podobné soudy nevynášet...

 Každý den s unavenýma očima líčila, kdo „je z ní úplně hotový“, kdo a jak kvůli ní „zničil celou svou vesnici“ a kdo jí „fakt hrozně chce“. Zhubla sedm kilo, vypadaly jí nějaké vlasy, ale zakoupila si pár „super věcí, které fakt fungujou“ a chemicky upravuje dekolt, vlasy, zuby, nehty, pleť i – sebevědomí. Teď to všechno objevila. Teď to konečně pochopila. Teď ví, o čem to je. Život začíná po čtyřicítce, a to je fakt pravda.. 

Hrát hry je hrozně fajn, s některýma se viděli nebo si telefonovali a hlavně si pořád hodně psali. Ten šéf banky, tak z toho je teda úplně „mimo“, tam to „je“, tam to „tříská“, to je „fičák“! Jo, s tím druhým se sešla taky, ale tam to „nepřeskočilo, chápeš?“, no ale zase má nový objev a ten zase „šu.. jako bůh“! Nikdy nic takového nezažila. Ale řekla mu, že k němu nic necítí, že ho má jen na sex, no ale zase uvidí, třeba to „tam časem bude“. Tisíc esemesek denně, filtruje, třídí, a kvasí..

 Výbuch! Objevila seznamku. Ještě lepší seznamku. Osudovou. „Rozumíš, tam to všechno o těch chlapech je! Hele, za 15 minut 40 odpovědí.“.On tam taky byl. Rozvedený rocker. Hned to „tam bylo“. Hned si volali. „Do půl čtvrté jsme kecali!! Ty vole, tam to jede, tam to mlátí! Jsem z něho hotová. Zítra přijede..“ No teda, ještě není rozvedený... Ale bude. A musí nás seznámit! On je boží. Včera jí zase volal třikrát. Ty vole, tam to buší! Ty vole, to je síla. Tak takhle zamilovaná nikdy nebyla. Tomu nemůže ani uvěřit. On je tak skvělý. A ptal se jí, jestli se k ní může nastěhovat. A opraví kuchyň a tady udělá dveře. A sex s ním je dokonalý. Fakt, klidně by s ním měla ještě dítě. Udělal jí snídani do postele. Že je bomba? Ale jo, docela fajn kluk..Kolikrát jste se viděli? Dvakrát? A - kam spěcháte? Jak - nastěhovat, jak - dítě???? A jestli to tentokrát nevyjde, tak už „nikdy nepůjde do vztahu naplno“..Čeká nějaký „průser“. Tam to“ je“, cítí to. Bojí se. No, ale uvidí. O víkendu pojedou k jeho matce. Klidně mu to dítě porodí. Klidně. Jemu jo. Je tedy pravda, že když byl mladý, hodně řádil. Jako, že měl hodně bab, ale to už si všechno vyříkali. Žádní kostlivci ve skříních. Všechno si řekli. Jo? Dvakrát jste se viděli a všechno je jasné? Jo, vím, že jste si hodně psali (dnes mi napsal 12-ti stránkový dopis..) a hodiny denně povídali na telefonu, ale.. A zbude vám něco na říkání i za půl roku? A budete spolu mít dítě???     ZÁVĚREM...

..Kamarádka je opravdu docela fajn holka, i navzdory tomu, co jsem vylíčila a co se opravdu stalo a pořád děje. Co je to s námi, že necháváme rozum v podpatku a jsme schopni a hlavně ochotni takto žít? Jak to, že jsme někteří klidně večer co večer přikovaní k síti internetu do pozdních nočních hodin a u blbého softwaru se na střídačku citově ždímáme a nabíjíme s lidmi, co jsme třeba ani neviděli, abychom se jim virtuálně otvírali, odevzdávali, snili o nich, těšili se na ně, pak si někoho/ některé z nich vybereme a jako po měsíci na poušti bez vody z nich pijeme a plnými doušky je nasáváme (a vysáváme) a oni pak zase nás, aby nás pak zanechali nebo my je a nezůstalo vůbec nic až dokud si zase nesednem k bedně..

Co je to? Myslíte, že jsou ti lidé blázni? No ale, že by bylo tolik bláznů?? Nebo jsme něco v rámci pokroku prošvihli a ono nám to jaksi přerůstá přes hlavu? Já nevím. Kamarádce to moc přeji, ale holt na ty virtuální rychlokvašky nevěřím... Prostě ne.