Daleko od domova, aneb příběh emigranta díl 1

Nové začátky nejsou nikdy snadné, zvlášť když se rozhodnete udělat nový začátek na druhém konci světa. 

Nikdy jsem nebyl velkým spisovatelem, vždy když jsem začal psát deník, tak mi to vydrželo na pár dní a byl konec, tak doufám že mi tenhle online deník vydrží déle než papírový. Začnu od začátku, jak to celé začalo. Psal se leden léta páně 2021, někteří tomu říkají i rok 1 po Koroně. Plný ambic a naplněn touhou změnit svůj život jsem vkročil do nového roku s předsevzetím, že budu žít naplno, opak byl však pravdou. Hledání nového bytu v Praze skončil dalším lockdownem, nová pozice v práci skončila vyhořením, společenské aktivity s kamarády se nekonaly a telefonní terapie s psychologem skončil radou, že mám zajít do lesa, zjednodušeně první čtvrtina roku 2021 byla plná pozitiv.

Změna pro mě přišla koncem března téhož roku, kdy se navrátil jeden můj známý z Nového Zéland a slyšel jsem příběhy z druhého konce světa. V mé hlavě se vyrojil plán, že bych měl odjet také za hranice našeho státu a udělat menší restart ve svém životě, ale kam jet? Prvně jsem zvažoval, že bych mohl do sousedních zemí nebo na britské ostrovy. Po krátké úvaze jsem tuhle myšlenku zavrhl, že když už odjet pryč, tak ať to stojí za to a to a také ať to není moc blízko domova, aby nehrozilo riziko kapitulace a rychlého návratu.  Důsledně jsem koumal kam bych mohl jet a udělat změnu ve svém životě. Z praktického hlediska jsem se zaměřil na anglicky mluvící země, neboť tam se dokáži domluvit a snaž bych mohl sehnat i práci. Prvně jsem uvažoval o Karibiku je tam slunečno, jsou tam opálené dívky a je to domovina rumu, ale se zkušenostmi z pražských kanceláří, bych tam moc neuspěl, takže jsem musel hledat jinde. Zaujali mě Spojené Státy, je tam též teplo, alkohol tam také mají, i ty opálené dívky a hlavně moře, kde bych mohl relaxovat. Bohužel mi tehda USA přisly v roce 2021 moc bláznivý, tak jsem se zaměřil jinam. Další na seznamu byla Kanada, ale tahle rozlehlá země na severu Amerického kontinentu nemá pověst tropického ráje, takže jsem jí ihned zavrhl a zaškatulkoval jako zasněžené Mexiko (pro anglicky mluvící, snow Mexico). Další z velkých anglicky mluvících zemí byla Jižní Afrika, azylová země jistého podnikatele z moravskoslezského kraje, ale oproti panu podnikateli mě odrazovali statistiky kriminality. Na závěr zůstala jen Austrálie a Nový Zéland. Obě země mi vyhovovali, jsou tam pláže , je tam teplo a hlavně je to daleko od domova, abych to nemohl jen tak vzdát a vrátit se.  

Výběrový proces měl několik kritérií jako např. pracovní možnosti, hodnotu tamních financí, počet slunečných dnů, bezpečnost atd. Nakonec zvítězila Austrálie, neboť je Nový Zéland řídce obydlen, je tam více ovcí než lidí a hlavně mi během korony chyběl kontakt s větším počtem lidí, což v řídce obydlených oblastech bych moc nezlepšil. Na závěr jsem také chtěl vidět na živo klokana ve volné přírodě, tak bylo rozhodnuto.

Jestli jsem vás moc neznavil a dočetli jste to až sem, tak vám popíši jak to bylo dál. Poté co sem vybral svou cílovou destinaci, tak s grácií neznalého světoběžníka jsem vybíral, kam přesně se do Austrálie odstěhovat.  Jelikož jsem člověk odchovaný digitálním věkem, tak jsem hledal informace na internetu, hlavně na YouTube a Redditu. Hlavním zdrojem informací se staly nakonec reklamní videa cestovní kanceláře Expedia a videa obou dvou českých youtuberů co žijí v Austrálii. Vyzbrojen touhle moudrostí jsem si zvolil jako svou cílovou destinaci místo zvané Surfers Paradise, což je městská část většího města zvané Gold Coast. Zde s odstupem času musím říci, že je dobře, že jsem se do Surfers Paradise neodstěhoval, neboť to patří k nejhorším částem Gold Coast. Jak jsem již výše popsal, tak hodně mých pracovních zkušeností pochází  z kanceláře a administrativy, takže jsem si zvolil raději město Brisbane, které je několikanásobně větší, mohl jsem tam mít lepší pracovní možnosti a také tohle město leží v teplejším pásmu a teploty v zimě neklesají pod 10°C

Jak již byla zvolena finální cílová destinace, tak nastal čas zjistit jak se dostat na druhý konec světa. Úkol to byl nesnadný, neboť v roce 2021 byla stále platná cestovní omezení a pravidla se měnila častěji než ponožky, ale nakonec se mi to povedlo, ale to je již příběh dalšího článku.

Pokud vás tenhle krátký úvod zaujal, tak hoďte like k tomuhle článku ať vím, zda má cenu psát další díly mého příběhu. 
s pozdravem, 
Čech mezi klokany