Za Polárním kruhem

Je půlnoc. Mám zavřené oči. Obličej nastavený k slunci. Jsme v Norsku, ve městě Tromso, 350 km za Polárním kruhem.

Je polovina července a my se procházíme za ´denního´ světla širokými ulicemi, lemovanými pestrobarevnými domy. Červené, zelené, modré, bílé,...krásné domky rozházené po okolních kopcích. Zahrádky kolem, bez plotů, které by oddělovaly sousední pozemky. Před domem drahý kočárek či sekačka na trávu. Nikdo je nesebere, nikoho nezajímají.

Těsně před půlnocí jsme vyjely lanovkou na kopec, abychom si do sytosti užily ´půlnoční slunce´. Pod kopcem bylo šero, ale okolní vyvýšená místa byla zalitá sluncem a zbarvená do žlutooranžova.

Je to zvláštní pocit. K večeru se sešeří. Místa ve stínu potemní, ale když jste na slunci, opravdu máte pocit, že je den. Sluníčko je nízko, takže to připomíná spíše prosluněné podzimní odpoledne.

Člověk je zmaten. V průvodcích jsem četla, že si lidi kolikrát schrupli, odpočati vstali a chtěli jít na procházku. Koukli na hodinky a zjistili, že jsou třeba tři hodiny ráno. Ne že bych měla takovéhle tendence, ale i tak se mi stalo, že jsem se v noci vzbudila, koukla z okna a viděla modrou oblohu a sluníčko opět pomalu a jistě šplhající po obloze. Vůbec se mi nechtělo spát, připadalo mi divné prospat ´den´ a měla jsem pocit, že když půjdu spát, tak o něco přijdu. Vždyť je přece světlo! Je škoda jít spát!!

Procházíte se městečkem. Je lehce po půlnoci a restaurace jsou otevřené. I některé obchody upravily otvírací dobu slunečnímu záření. Je léto, prázdniny, ale přesto člověka překvapí skupinka kluků hrajících na hřišti fotbal. Asi doma argumentovali, že když je světlo, tak přece nepůjdu spát!?!? V těchto oblastech ale slunce nezapadá několik měsíců v roce, a to by se člověk tedy moc nevyspal.

Na jaře plánujeme výlet do Laponska, tentokrát tedy vidět ´polární zář´. Tam se mi asi budou očka klížit o něco častěji, neb denního světla si tam člověk užije jen asi hodinu denně. 

A takhle to vypadá mezi půlnocí a půl jednou ráno. Nezapomenutelný zážitek.