Starou dobrou Anglií - jarem protkaný venkov

Jemné pokývnutí hlavy, letmé poklepání tvídové čapky a prosté ´morning´. Více slov nebylo potřeba. Jediné slovo, od srdce a procítěné, přesně vystihlo pocit, který jsem s distingovaným pánem v letech na procházce hrabstvím Surrey měla i já. Jaké nádherné ráno!

Vyhřívám se na slunci jako ještěrka. Sluníčko se mi vpaluje do tváře a za zavřenýma očima mi tancuje hejno pestrobarevných puntíků. Ve vzduchu je (konečně) cítit jaro. Znáte ten pocit, kdy se po zimě nadýchnete a vzduch najednou už není štiplavě studený?

Za doprovodu ptačí filharmonie se drápu po kopcích. Rozjímám, kochám se krajinou a v tom....kravské lejno. Uprostřed cesty. V listnatém lesíku se poklidně páslo několik přátelsky vypadajících kraviček, za pravidelného přežvykování užívajíc si šťavnaté zeleně. Většina se nenechala rušit a systematicky spásala trsy mladých kopřiv, tu a tam se nějaká natáhla po čerstvě olistěném mlází. Dva pruhovaní přežvýkavci, jež jsem neomaleně vytrhla od prostřeného pruhu trávy, si mě začali se zaujetím prohlížet. Jedna kravka zamrkala očima (tiše jsem jí záviděla krásné dlouhé řasy) a vyplázla na mě jazyk. Druhá dokonce pozdravila. No a ta třetí? Ta se rozhodla, že mě přivítá se vší parádou. Rozhodnými kroky a výrazem, ve kterém se míchala zvědavost (kdopak jseš a co tu pohledáváš) s podrážděním (který troufalec mi tu dupe po obědě) se jala pozdravit. Začala jsem pomalu ustupovat, ale kvapné kroky černého kolosu s ozdobným bílým pruhem, byly rychlejší. Obrovská hlava se slušivou žlutou náušnicí do mě dloubla čumákem, zanechala na mé ruce vazkou slinu a donutila mě poposkočit. Asi ji ani tak nepobouřilo mé šílené cvakání foťáku jako fakt, že jsem jí stála na moučníku. S triumfálním výrazem, že dosáhla svého, se sklonila a začala s nadšením likvidovat trs pampelišek.

Anglický venkov je kouzelný. Nikdy nezklame. Ale ten čistý, voňavý, v jemných barvách jara patří mezi mé nejoblíbenější (nebo je to ten podzimní či letní, nebo snad ten zimní, zasněžený??)

Mladé lístky ševelí v odpoledním vánku a sluníčko na obloze líně se sunoucí k západu halí krajinu do zlatavého závoje. No posuďte sami, není to nádhera?