Nelíbivá škatule, aneb patero ´typického´ zájezdového turisty

Jako Češi jsme prý zaškatulkovaní v ´nelíbivé škatuli´ spolu se Slováky, Poláky a Rusy. Je to smutné, ale je to tak. Bohužel.. Může za to naše středoevropská/východoevropská (podle zbytku světa) nátura, se kterou mám své zkušenosti i já.

Patero typického českého zájezdového turisty

1. Zanícená nespokojenost naprosto se vším

Zapíchnout prst do líbivého obrázku v katalogu se zbrusu novým hotelem, krásnou písečnou pláží a obrovskou rozčepejřenou palmou, a pak už jen doufat, aby realita nebyla příliš odlišná.

Tak takhle to evidentně nefunguje. S kamarádkou jsme před pár lety zavítaly do Řecka. Koupily letenky, na netu našly útulný hotýlek a vyrazily. Na pláži jsme zcela neplánovaně skončily s početnou českou rodinkou a dvěma dvojicemi kolem 25 let. ´Ta delegátka je šílená,....stejná snídaně už týden,... písek není tak žlutý jako v katalogu,...lehátka jsou malá,...v okolí není žádná pořádná diskotéka,...ty parchanti furt řvou,...proč se jede na výlet zítra a ne pozítří? To loni, když jsme byli na tom Kosu,....foukal vítr, písek všude....hrůza!!!´ Vydržely jsme to ´remcaní´ asi dvacet minut, čaply ručník a jaly se najít klidnější kousek pláže.

S cestovkou jsem byla na dovolené jednou. Poprvé a naposled. Bylo mi osmnáct a byla to má první dospělácká dovolená. Jak jinak, byla to katastrofa. (Delegát byl šílený, místo oblázků jsme měly ´oblázy´,...) Ale i tak jsme si to užily. Prostě jsme se zaměřily na ta pozitiva, i když jich bylo poskrovnu. Pak jsem vzala cestování do svých rukou po vzoru ´každý svého štěstí strůjcem´ a vyplatilo se.

Chápu, že pro někoho je cestovka holou nutností. Pro někoho, kdo se alespoň trochu nedomluví anglicky nebo se jednodušše moc neorientuje, je i najití ubytování či letu na internetu (nepřekonatelný) problém. Rodiče s dětmi, kteří si chtějí užít alespoň trochu klidu a chtějí si dopřát all inclusive pobyt se všemi vymoženostmi hotelového resortu, asi také nemají na výběr.

2. Neuvěřitelná nenažranost, aneb když jsem si to zaplatil

Co naplat, že v jídelně nápis hlásá ´neodnášejte žádné jídlo, prosím´. Potom co si nacpu břuch, co zbyde nacpu do kabelky, kapsy, či jen tak ostentativně pronesu v ubrousku. Co na tom, že sváča je už za dvě hodiny?

3. Neschopnost si cokoliv zařídit, aneb tupě zaplatím, co se mi řekne

Loni jsme vyrazily do Turecka. Začaly jsme v Istanbulu a skončily v Bodrumu. Právě tam jsme potkaly pár odněkud z východních Čech. Bydleli v hotelu, kde byl zrovna zájezd Čechů. Delegát jim nabídl, jestli se s nimi nechtějí podívat na Pamukkale. Prý za bezkonkurenční cenu. S díky odmítli. Stejně tak jako my zaběhli na hlavní třídu, oběhli pár cestovek, které nabízely výlety na různá místa a zájezd pořídili téměř za polovinu ceny, kterou delegát proklamoval jako bezkonkurenční.

4. Neznalost angličtiny, aneb s češtinou nejdál dojdeš

´ti řikám, koukej, tři sklenice medu.....7,50 euro...pocem, ti to znova ukážu (táhne prodavače k regálu)....jedna, dvě, tři....jasný, ne?! Víc ti nedám. Tady máš a je to...to je hrůza, Franto, viď?!´ Cenová akce se nevztahovala na med, ale na džemy na polici vedle, ale to bohužel pan prodavač české zákaznici v angličtině nevysvětlil. Paní tak zaplatila nepoměrně míň, ale prodavač ani nevyvíjel aktivitu, aby ji honil po ulici a dále se s ní dohadoval. Alespoň doufám, že ta hromada drobných, kterou ho paní zavalila, měla hodnotu těch avizovaných 7,50. A reakce pana prodavače? ´Bloody Czechs!´ (Neuvěřitelné, ale je to tak) Nikdo samozřejmě nevěděl odkud jsem, ale i tak jsem se studem málem propadla.

Dalším způsobem, jak překonat jazykovou bariéru, je zřetelné vyslovení požadavku (v češtině). Precizní artikulace je stěžejní. Hm, tak to bohužel nefunguje, ale podle zkušenosti, mnoha lidem to opravdu nedochází.

5. Jiný kraj, jiný mrav, aneb neúcta k jiným kulturám

Trocha slušnosti a tolerance k jiným kulturám by také neuškodily. Na severu Afriky si holt v době ramadámu občas odběhnou, ve Španělsku přes poledne zavřou,... Na hlášky typu ´Karle, zavřeno, prej siesta!´ jsem opravdu vysazená. A minimálně pozdrav by měl být běžným standardem.

Nejenom my jsme ve škatulce. Někdo považuje Němce za arogantní, Italy za rozeřvané. Španělé nemají rádi Angličany, kteří v tlupách okupují Malagu či Ibizu, naklopěj do sebe pět piv a na problém je zaděláno.

Je mi jasné, že to v diskuzi schytám. Ale možná i vy máte neveselé zkušenosti s českými turisty. Bohužel si nemyslím, že bytí ve škatuli, je pouze díky faktu, že ´nejsme tak lukrativní´ jako navštěvníci ´ze západu´.