Cigaretku? No prosim! Ale venku!!

Je středa. Mám den volna. Sedím u venkovního stolečku místní kavárničky a užívám si své oblíbené frapučíno. Jsem jen kousíček od Oxford Street, v oblasti plné bank a kancelářských budov. Pozoruju lidi kolem.

Dva gentlemani oháknutí v nažehlených oblecích spočinuli u vedlejšího stolku.  Ke kávě patří cigareta. Otvírá balíček a hle.... zapalovač nikde. Prohledává kapsy saka, poplácává si hruď ve snaze objevit kýžený zapalovač v náprsních kapsách. Nic. Začíná se nervózně ošívat a pokukovat po okolí. Kolega je evidentně nekuřák, takže mu sotva z téhle prekérní situace pomůže. Pán se zvedá a staví kolem jdoucí. Pečlivě si vybírá ty, kteří vypadají, že jsou sami kuřáci. Nedaří se mu ani u páté osoby. Přešlapuje na místě. V ruce třímá cigaretu. Je stále nervóznější. Cigareta, ač nezapálená se mu přestěhovala do koutku úst. Ruce se potí, čelo taky. Rukou otírá spocené čelo a následně ruce o kalhoty. Těká pohledem. Prochází kluk a konečně mu připaluje. Pán horečně natahuje z cigarety, zadržuje dech, oči slastně přivřené....nikotin se mu rozlévá po celém těle. Zcela klidným, uváženým krokem se vrací ke své kávě.

Ani nevíte, jak celé to ´divadlo´bylo směšné. Distingovaný pán, soudě podle zevnějšku pravděpodobně vysoce postavený člověk a přesto pokud jde o společensky tolerovanou drogu zvanou nikotin, je schopen ze sebe udělat naprostého tajtrlíka.

Už několik let se v Londýně těším z toho, že když jdu do restaurace, tak si můžu v čistém vzduchu vychutnat to, co jím. Že když jdu večer ven na drink s kamarádkou, tak po příchodu domů nesmrdím od hlavy až k patě. Nemusím po pár hodinách prát relativně čistě oblečení a nemusím si ten den už podruhé mýt vlasy. Nemusím se vyhýbat neurvalcům, kteří ´šermují´svou cigaretovou zbraní a co chvíli hrozí, že mně propálí oblečení nebo kůži. (A to samozřejmě ani nemluvím o zdravotní stránce věci - jak s úspěchem černají mé růžovoučké plíce nekuřáka.)

A co především!! Můžu dýchat!! Nepálí mě oči. Můžu zůstat jak dlouho chci a nejsem předčasně vyštvána čpavým kouřem.

Kuřáci byli vyhnáni ven. Chceš cigaretku? Tak alou ven, do kouta, za špagát, do vyhrazené části před hospodou. Na pár čtverečních metrech se tlačí skupinka asi dvaceti ´závisláků´. Šlukují jako o závod. Cigareta mizí závratnou rychlostí v plicích majitele. Slečny v sukýnkách, na jehlových podpadcích se třesou zimou, ale co by pro zahnání svého absťáčku neudělaly?!?!? U dveří postává další várka kouře lačných jedinců. V ´ohrádce´je plno. Musí počkat. To je nadělení. Cože? Se sklenicí ven nesmějí?!? No co to je?!?

Jsem nekuřák. Ráda dýchám čistý vyduch prostý cigaretového kouře. Jako nekuřák nemůžu posoudit kuřákovu neléhavou touhu zapálit si. Ale i tak mi přijde směšné, až trapné, jak s některými taková malá štíhlá běloučká cigaretka cvičí. Že některé může úplně zbavit ´příčetnosti´a donutit je vylézt z vyhřáté restaurace na déšť, o kuřáckém ´breaku´ztáhnout cígo rychlosti závodníka Formule 1, protože ten zlý zaměstnavatel sleduje už i tohle a moh´bych se za to, že tráví půlku pracovní doby před barákem, dostat do potíží.

Nedávno jsem byla na skok v Praze. Zašla jsem do své oblíbené restaurace na typickou českou mňamku, kterou si v Londýně prostě nedám. Pečené koleno, český chleba s křupavou kůrkou, česká hořčice a úžasné nakládačky. To celé mi ovšem bylo naservírováno s ´bonusem´bělostného dusivého dýmu, který se lenivě plazil od vedlejšího stolu. Tohle jsem si opravdu neobjednala. Nepamatuju si, že že bych si k jídlu objednala i 10g dehtu!?!? Moje oblíbené, skvěle připravené, jídlo bylo rázem zkažené. Jak dlouho tohle ještě bude český zákazník muset trpět? 

Nechápu proč je u nás v České republice protikuřácký zákon takový problém. Uzákonit, že je na majiteli, jestli si ze svého zařízení udělá nekuřácké, je jen takový výkřik do tmy. Funguje to jinde, tak proč by to nefungovalo u nás? Řeknu vám, že podniky v zemích, kde zákaz kouření v restauracích, hospůdkách a barech platí, rozhodně prázdnotou nezejí.

** A než nějaký ´rejpálek´nadhodí, proč jsem nešla do nějaké restaurace, která je rozdělená na kuřáckou a nekuřáckou zónu.... Tak předně, protože zóny jsou prachsprostý alibismus, neb většinou takzvanou nekuřáckou zónu odděluje jen úzká ulička, která rozhodně vlezlý kouř nezastaví. Zadruhé, protože moje pečené koleno v nějaké moderní ´chain´pizzerii, která je alespoň trochu rozdělená, na jídelním lístku bohužel nefiguruje. A za třetí, proč bych já, která nikomu pod nos ´nebafám´obláčky dehtu, měla chodit jinam???