Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
ma.bre
Když jsem kdysi dááávno,
zeptal se mě kamarád na vážnost mé nové studentské lásky (ach, stříbrný větře...) slovy: A už před sebou prdíte? Dodneška to považuji za normu společenského chování.
A líbí se mi, že si necháte přinést příbor, který fyzicky zvládnete, určitě s ním budete jíst vkusněji, než kdybyste se krmila stříbrnými vidlemi. A to je princip: každý musí uvážit situaci, v které se právě nachází a podle toho se zachovat - prostě vařit z vody, která právě teče. Je to věc povahy, výchovy a mnoha dalších vlivů. Takový ten sociální trojúhelník, který vás formuje - genetická výbava, výchova, vnější prostředí.
Přeji mnoho úspěchů v boji s humrem na talíři!
Hucul
Muj drahy a muj spolubydla.
Bydlim s Nemcem a jsem zasnoubena za Sveda. Sved vyrostl v lese a zboznuje prirodu, zvirata, vesmir, stromy, proste je to prirodni clovek s vysokou inteligenci, ktery to dotahl na vesmirneho inzenyra.
Nemec vyrostl v nemeckem velkomeste, nedostudoval nejakou tu sociologii, nedokaze se starat ani o kytku, dela urednika na pracaku a celkove je to smutny mestsky metrosexual.
Kdyz se tito dva poprve setkali, dostala jsem od Nemce radu, abych Sveda opustila, protoze nahlas prdi a jeste se tomu smeje. Nemec mi to rekl v nasi spolecne kuchyni se zapalenou cigaretou v ruce.
Jak to, ze pravidla dobrych mravu davaji za pravdu tomu syntetickemu ubozakovi, se kterym bydlim? Copak je normalni jit proti prirozenosti a zdravi? Stokrat radeji prijmu halasny prd nez kdyz mi nekdo bezohledne kouri pod nos!
