Společenský kodex aneb to by se na Marsu nemohlo stát

Co to je společenský kodex, o tom má většina lidí povědomí. Kdo tento kodex vymyslel a kdy vznikl, to už je trochu složitější. Možná někomu v této souvislosti vytane na mysli Guth-Jarkovský. Mě na mysli vytane to, že se jedná o koncept, což vnímám jako omezování svobody.

Kdy byl prvopočátek společenského kodexu? A proč vůbec vznikl? Aby se smetánka odlišila od lůzy? Pravděpodobně ano.

Předpokládám, že se ocitáme v jiném století, kde se propaguje právo na svobodu jedince a zároveň se neopomíná i fakt, že v rámci svobodného jednání musíme brát ohledy na ostatní. Když to vezmu polopatisticky, tak jsem ochotná v restauraci nesrkat polévku a neprdět, to si nechám klidně na doma. Ale proč bych se měla cítit trapně, když nepoužíván vidličku podle společenských pravidel, tj. bříškem nahoru, atd.? A proč je nevhodné, aby si na koncert vzal můj partner vzorovanou košili (viz. pořad Světáci na ČT1). Proboha!

Z mého pohledu je spousta bodů ve společenských pravidlech zastaralá a nemíním se tomu podřizovat, ale naopak, některá pravidla mají svou logiku, ale na ty by každý stejně přišel sám.

Dám pár příkladů, jak to vidím já: občas, když zajdu do "lepší" restaurace, kde mají stříbrné příbory, předkrm zvládnu hravě, a když pak dojde na hlavní jídlo, které bych měla konzumovat obrovským příborem, vždy si nechám donést ten menší, předkrmový. Mno, za tohle jednání bych asi dostala pětku, ale rozesmívá mě fakt, že není od koho. Také bych chtěla podotknout, že když si někdo objedná poprvé třeba humra, nemuselo by se považovat za faux-pas, když se číšníka zeptá, jak nejsnadněji tento pokrm "spořádat".

Obvykle si také před napitím otřu ústa ubrouskem, to má taky svou logiku. Dát si bavlněný ubrousek na klín má taky svou logiku, tedy pokud je stůl malý. V opačném případě si ubrousek nechávám klidně na stole, umaštěnou částí tak, aby nebyla vidět, ale vždy pohotově po ruce.

Dáte mi jistě za pravdu, že prosedět večeři jen na půce židle, je přímo tortura. Nemohla bych si večeři užít, pokud bych nemohla spočívat celým svým pozadím na celé židli.

A teď trochu jinak... Když si zajdu do restaurce, kde se jako platící host stávám středobodem já, nemám nejmenší důvod dodržovat nějaká vymyšlená pravidla stolování, jen proto, že je to někdo někdy vymyslel! Jsem ale pro, chovat se u stolu tak, aby nikdo v okolí nemusel zvracet.

Teda, řeknu Vám, že je žůžo, že na Marsu pravidla stolování nemáme. Ale pozemšťané se vždy potřebovali podle něčeho řídit. Některá pravidla, třeba silničního provozu, jsou důležitá. Ale promiňte, porušováním pravidel stolování v rámci slušnosti přece nikoho na životě neohrozíte :-).