Kultura fajnšmekrů

Docela často se mi stává, pokud se neprojevím jako nadšený milovník české kuchyně, jsem považována za "frfňu". V ČR je zavedené, že kulinářská špička je KVZ (knedlo vepřo zelo) nebo svíčková, a kdo tento kult nevyznává, je téměř společensky zatracen. Už když jsem byla malá holka, bylo mi jasné, že na těchto jídlech nemůžu přežít a jsem velmi ráda, že můžu ochutnávat z nepřeberné nabídky kulinářských skvostů z celého světa.

Třeba Italové jsou v některých ohledech Čechům podobní. Ti jsou proti mě "frfně" na entou. Často si jakoby vůbec neuvědomují, že jsou v úplně jiné zemi, tudíž určité pokrmy nikdy nebudou chutnat jako v Itálii. Dovedou se vztekat, když je servírovaná káva ve větším hrnku než v Itálii nebo, když steak dostanou se zeleninovou přílohou - byla jsem i svědkem toho, že byl steak vrácen zpět! A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho. Často jsem se smíchem namítala, že až budu příště v Itálii, budu striktně požadovat "turka" a nepřítomnost přílohy budu považovat za neprofesionálnost šéfkuchaře. Bylo hezké pozorovat, jak pak italové koulili očičkama...

Nedávno jsem vyslechla povídání o stravování v Emirátech. Odvíjelo se od toho, že knedlíky tam vůbec nedělají, že je docela fuška sehnat chléb podobný českému, no a že vepřové se tam musí bohužel shánět bůhví kde. No comment.

Pokud vyrazím do ciziny, nejvíc se těším právě na místní kuchyni (teprve pak ocením historické monumenty) a nikdy by mě nenapadlo vyhledávat pokrmy, které by se podobaly těm českým. V asijských či afrických zemích jsem se zásadně stravovala mimo turistická centra, prostě vždy tam, kde byli místní obyvatelé. Desinfekci zajišťovala moje věrná Slivovička.

Ale mezi náma, s kuchyní na Marsu se to fakt nedá srovnat :-).