Fejsbůk

Nedávno jsem pozvala některé ze svých známých, aby se ke mě připojili na Facebooku. Překvapila mě nečekaná odezva, dalo by se říct, zbytečně vyhrocená.  

Ano, jsem na FB. Půlka lidí mě odsoudí, půlka lidí mě chápe. Starším generacím je to šumák. Přikláním svůj svůj vztah k FB v rámci starší generace. Jsem tam, užívám si to, nehrotím to...

Pamatuju ještě nedávnou dobu, kdy se začaly využívat mobilní telefony. Kolik lidí z mého okolí je vehementně odsuzovalo?! A teď je mají všichni a ještě si chrochtají, jaký je to skvělý prostředek pro nabytí svobody. Netřeba sedět v kanclu, je možno se libovolně pohybovat a přesto si vyřídit vše potřebné. Negativní kecy typu "bez mobilu by bylo líp" nechávám chladně v kategorii negativních keců.

Tohle všechno potažmo souvisí s FB. Záleží totiž, jako ostatně u všeho, na osobním přístupu k věci. Já jsem díky FB obnovila a znovunalezla přátelství, která by setrvávala v prachu minulosti. Mám možnost sledovat zajímavé životní body svých přátel a zveřejněné někdy srdceryvné výlevy neodsuzuju.

Proti FB jsem už slyšela hodně "argumentů", žádný však v mých očích není opravdovým argumentem. Vždyť si můžu nastavit soukromí a sdílené informace dle vlastních požadavků, zvolit přátelé, které opravdu chci, blokovat vše to, co nechci. Naprostá volnost a to mám ráda. Jediný argument proti FB, který uznávám je, že dotyčný/a tam prostě nechce být a basta fidli. Tohle chápu.

A bát se toho, že tam nakonec budeme všichni? A proč ne? Z čeho plyne ten strach? Čím nás FB ohrožuje? Neohrožujeme případně jen a jen sami sebe? No jasně že jo! Je to jako se vším. Nová věc = strach. Jsou tam všichni =  celosvětové ohrožení, atd. Stálé podléhání pravěkých konceptů.

Nejdu s masou, nebojím se prvotních strachů a nové věci vítám. Jsem prostě na FB a ostatním by to mělo být šumák!