Cesta vůní

Nedávno jsem potřebovala parfém. Protivilo se mi ale vybírat v běžných sítích, protože jsem vždy byla znechucená znuděným postojem prodavaček. A vybírat vůně na internetu? To není moje parketa. V morku své duše jsem totiž tušila, že je to s parfémy jinak a že výběr není jen tak. Je docela věda, aby vůně sedla, jak by řekli Slováci: „ako riť na šerbel“.

Na doporučení kamarádky (nejlepší věci jsou asi vždy jen na doporučení) jsem se vydala do jedné brněnské parfumérie, kde si údajně můžu libovolně vybírat, zkoušet, testovat a to třeba den, týden, měsíc či měsíce aniž bych musela nutně teď a tady něco koupit.

Volnost. Svobodné rozhodnutí. Netlačení na pilu. Péče.

To všechno ve mně ono doporučení evokovalo. O to více se stupňoval i můj zájem.

Přivítala mě dáma, majitelka a taktéž jediná prodavačka parfumérie. Elegantně oblečená a s upřímným úsměvem na rtech. Ze začátku jsem měla trochu ostych, přece jen jsem přicházela s léty vybudovanou hradbou ostražitosti. Po chvíli tato hradba mizela a já jsem zjistila, že jsem se ocitla v kouzelné říši vůní.

Hýčkání začalo.

Začaly jsme od základů, první dotaz zněl, jaký typ vůně mi momentálně lahodí, jestli sladká, svěží, kořeněná, atd. Rozhodně ji neznepokojil můj nejednoznačný postoj. Vlastně jsem ani nevěděla, jakou vůni bych chtěla. Odpověděla jsem asi trochu z jiného pohledu, a to, že se nejčastěji oblékám sportovně, ale občas přece jen i elegantně a proto bych potřebovala něco, co by spojovalo tyto zdánlivě neslučitelné světy.

OK. Není problém.

Postavila přede mě krásný flakón. Lalique - Lalique de Lalique. Hlava: růže, jasmín, hvozdík, kosatec. Srdce: listy černého rybízu, ostružina, hruška. Základ: maorské santalové dřevo, vanilka, bílé pižmo.

Ach! Je to nádherná vůně, ale přece nezůstanu hned u té první!

Guerlain - Idylle. Hlava: růže, frézie, malina, liči. Srdce: pivoňka, lilie, konvalinka, šeřík, jasmín. Základ: pačuli, bílé pižmo. Hmm, zajímavá vůně. Ale na můj vkus moc sladká.

A teď něco, o čem jsem neměla ani páru. Balmain - Ivoire. Hlava: lístky fialky, pryskyřice, mandarinka. Srdce: kosatec, ylang-ylang, jasmín, růže. Základ: vanilka, pačuli, cedr, vetiver. Voní, ano voní, krásně. Ale něco mě tam ruší.

Jedeme dál…

Pro dnešní den jsme vyzkoušely cca 5 vůní. S občasným čicháním k zrnkům kávy, aby mohl nos reagovat a nebyl vůněmi příliš zahlcen.

Přemýšlím, do čeho se „obléknu“. Funguje to totiž tak, že z pár vzorků si vyberu jeden, který po obligátním šplíchnutí na papírek zkusím nejdříve na dlaních. Pokud se vůně v kontaktu s pokožkou nebude výrazně měnit, můžu se navonět celá. Je totiž fakt, že vůně na každém může vonět trochu jinak.

Dáma umí poradit, jaké partie je dobré navonět a které nechat stranou. Napřed mi tedy navoní zápěstí a ruce, které si promnu. To je docela chytré, protože když povídám, mávám při tom rukama a šířím tak vůni. A pak za krk, pod vlasy.

Tuto výběrovou proceduru jsem už několikrát zopakovala. A navíc, musí přece lahodit nejen mě, ale i mému miláčkovi.

Po více jak měsíci vybírání se snad blížím k mému favoritu. Oscar dela Renta, Live in Love. Hlava: hyacint, galbanum, bergamot, konvalinka, orchidej. Srdce: jasmín, pomerančový květ, růže. Základ: santalové dřevo, pižmo, ambra, dřevěné tóny, cedr. Nejenže název parfému vystihuje mé momentální cítění, ale i vůně je to pravé ořechové.

Vybírala jsem pečlivě, nechci se řadit mezi ty lidičky, kteří si šplíchnou něco laciného a ještě navíc žluklého. V tomhle ohledu si stojím pevně za svým názorem, že na parfému nelze šetřit a rádoby parfémy s hloupými „banánovými“ názvy už ledacos napovídají. Nehledě na napodobeniny parfémů. Na první pohled nic nepoznáte, ovšem po vyzkoušení je vše jasné.

Závěrem můžu říct, že jsem objevila nový svět vůní. Fascinuje mě, jak se vůně otevírají, pracují, žijí svým životem. Je to živá entita. Jinak voní na papírku, jinak na kůži. Na první čuch může nádherně vonět, po chvíli však může obtěžovat a naopak. Jde o to, vybrat si vhodnou vůni, která nejen lahodí mému nosu, ale i nosům okolním. Je také velmi důležité, aby vůně zůstala nezměněná po celý den. Proto vždy volím „EDP“ tj. parfémovanou vodu a ne toaletní vodu, která je sice levnější (nechci říct, že méně kvalitní), ale brzy vyprchá. Vůně musí odrážet moji náladu, styl oblékání. Je to můj pomocník, který okolí oznamuje, co mám ráda, podtrhuje, co vyzařuji. Dobře zvolená vůně totiž může podpořit zdravé sebevědomí.

Při zkoušení parfémů jsem zjistila, že například takový Lalique Nilang ze mě udělal naprostou „vamp“ (květinové tóny jasmínu, frézie, leknínu a narcisu, srdce tvořené lososem a borůvkou a základ ukrývající santalové dřevo, ambru, pižmo, vanilku a pralinku). Zdánlivě neškodná kombinace květin a dřeva, ale ta dravost. Chvílemi mě až bolela hlava. Ovšem muže to nenechávalo rozhodně chladnými.

A jelikož ráda experimentuji, vyzkoušela jsem na sobě pánský parfém (Prada, Luna Rossa). Na partnerovi mi ohromě „chutnal“, nemohla jsem se ho nabažit. Šplích na zápěstí a po minutě jsem ho musela rychle smít. Takhle to opravdu nefunguje.

Už se těším, až si s definitivní platností odnesu nový parfém domů a zároveň se těším, až ho vyvoním, abych se opět mohla nechat v parfumérii příjemně hýčkat. Nebo nebudu na nic čekat a pořídím si vůní víc. Třeba dravý Lalique Nilang? Nebo heboučkou klasiku od Diora J´adore. Uvidíme :-).

Nechám se vést cestou vůní ;-).