„Plaťte vyšší daně!“ – když to v Rusku řval car na mužiky, v Turecku paša na feláhy, či v Číně mandarín na kulie, mohli to tam považovat za vlastenecké.
Thomas Friedman, známý sloupkař levicových The New York Times, před nějakýma dvěma týdny zepsul republikánskou kandidátku na viceprezidentku USA Sarah Palinovou, protože v debatě řekla: „…zavést vyšší daně, požadovat vyšší daně… vlastenecké není.“
Tom Friedman z ní v klasickém ad hominem útoku udělal totálního blbce: podle něj Palinová prý „…prohlásila, že Američané, kteří /platí daně/, by neměli být pokládáni za vlastence… Guvernérko Palinová, pokud placení daní není… vlastenecké, kdo zaplatí neprůstřelnou vestu, která ochrání vašeho syna v Iráku?“
Sarah Palinová je konzervativní politička, Friedman však má její postoj za vrcholně nekonzervativní a souhlasně cituje někdejšího soudce Nejvyššího soudu USA Olivera Wendella Holmese, který kdysi prohlásil: „…daně jsou cenou, již platíme za civilizaci.“
Máme tady otázky tři:
(1) Má Palinová pravdu, že vysoké daně jsou nevlastenecké?
(2) Je toto přesvědčení konzervativní, anebo nekonzervativní?
(3) A jsou daně skutečně cenou, již platíme za civilizaci, jak tvrdil soudce Holmes?
Za prvé, Thomas Friedman guvernérku Palinovou karikoval. Ona řekla, že zavést, nebo požadovat vyšší daně v USA je nevlastenecké; on ji však falešně připsal, že prý tvrdila, že nevlastenecké je daně platit. Kdyby to tvrdila, bylo by to vskutku nekonzervativní, ba dokonce nejvíce nekonzervativní vůbec. Ona to však netvrdila, ona jen řekla, že zdaňovat občany vysokými daněmi je v Americe nevlastenecké - a pochopitelně měla pravdu, neboť Amerika byla založena na principu omezeného, malého státu.
Za druhé, konzervativci jsou za malý, omezený, ale v rámci svých legitimních pravomocí silný stát. Proto požadují zdanění ve prospěch základních, legitimních funkcí státu, jimiž jsou zajištění práva a pořádku, bezpečnosti občanů, jejich svobod, jakož i obrany proti nepřátelům. Odmítají však zdanění ve prospěch socialismu, přerozdělování bohatství, či rozsáhlého pečovatelského státu. Zvýšení výdajů na obranu je u konzervativců plně slučitelné s nízkými daněmi, jsou-li ovšem domácí výdaje nízké.
Za třetí, Holmesův výrok je hoden zapamatování, neboť je pravým opakem pravdy: daně jsou ve skutečnosti cenou, již platíme za nedostatek civilizace a civilizovanosti. Právě nedostatek civilizovanosti, schopnosti domluvit se na společenské spolupráci bez násilí a donucení, si vyžaduje rozsáhlý stát a vysoké daně. Civilizovaní lidé konají společensky žádoucí aktivity spontánně, nikoli na der Befehl.
Naopak, kolaps civilizace a civilizovanosti znamená nárůst zločinnosti, pasivity lidí a potřebu direktivního, policejního státu. Soudce Oliver Wendell Holmes měl pravdu, že když civilizace zkolabuje, autoritářský stát je cenou, již musíme platit za zachování minima civilizovanosti; avšak spletl si příčinu s následkem: vysoké daně civilizaci netvoří, jsou následkem jejího kolapsu.
Oliver Wendell Holmes byl soudcem Nejvyššího soudu USA v 1. třetině 20. století a nenáviděl ústavní koncepci otců zakladatelů USA, jež požadovala omezenou, ústavní vládu s malými, delegovanými pravomocemi. Naopak, obdivoval soudobý německý – prušácký - stát bismarckovského typu.
Tom Friedman s ním může souhlasit, ale nemůže popřít, že patriotismus v Americe je loajalitou spíše k principům otců zakladatelů, než k principům Bismarcka; a tedy v USA je konzervativcem ten, kdo konzervuje principy Thomase Jeffersona, George Washingtona a Jamese Madisona, nikoli návody evropského etatismu.
„Plaťte vyšší daně!“ – když to v Rusku řval car na mužiky, v Turecku paša na feláhy, či v Číně mandarín na kulie, mohli to tam považovat za vlastenecké.
Otcové zakladatelé USA však měli názor jiný. Sarah Palinová s nimi souhlasí, Thomas Friedman nikoli. Kdo z nich je pak v USA tím pravým – a tím správným – vlastencem?
