Politizovat sex, zašlapat svobodu slova?

Někteří lidé se rádi sprchují večer před spaním, jiní zase ráno po probuzení. Někteří mají raději sex v ložnici, jiní zase v přírodě. Někteří potřebu na toaletě vykonávají raději tak, jiní zase onak.

Co byste si pomysleli o těch, kdo by ulicemi hrdě a veřejně pochodovali proto, že se sprchují  ráno a ne večer? Či o těch, kteří by takto veřejně deklarovali svou hrdost na to, že se milují raději v přírodě než v posteli? A jaký by byl váš názor na skupinku těch našich spoluobčanů, kteří by v ulicích s hrdostí nám všem ostatním hrdě sdělovali, že si potřebu na WC vykonávají tak, a nikoli onak? 

Ano, mám tentýž názor jako vy: bylo by to nepatřičné, neslušné a trapné. 

Proč? Proč by to bylo trapné? Z téhož důvodu, proč je trapná i Gay Pride demonstrace. Je totiž politizací něčeho, co je výsostně soukromé a intimní. 

Sexuální identita či orientace (či hodina sprchování, či oblíbená sexuální poloha, či způsob vykonávání potřeby na toaletě) jsou soukromou a intimní záležitostí každého člověka, a  vytahovat je na veřejnost, učinit z nich otázku veřejnou, a dokonce je hrdě vystavovat na obdiv veřejnosti je neslušné. Věru, důvod k hrdosti… 

Existují homosexuální občané, kteří jsou se svou sexuální orientací a identitou vyrovnaní a považují je za záležitost svého soukromí a intimity. A pak existují nevyrovnaní homosexuální aktivisté, kteří nevědí, co si se svou sexuální orientací a identitou počít, a nenapadne je nic lepšího, než je zpolitizovat. 

Není a nikdy nebylo sporu o to, zda homosexuální občané právo na demonstraci mají. Samozřejmě, že mají, jako i jakákoli jiná skupina obyvatel (pokud při té demonstraci nebudou propagovat hnutí usilující o pošlapání práv občanů, či provádět něco nepřístojného, proti dobrým mravům). Ta otázka však byla a je, zda politizace něčeho bytostně soukromého a intimního není náhodou nepatřičná a trapná. 

Ano, je. 

A tuto trapnost umocnil, tj. otázku sexuální identity a orientace ještě více zpolitizoval i primátor Prahy, když oné demonstraci politických aktivistů propůjčil svou záštitu. 

Zřejmě chtěl projevit toleranci k homosexuálním občanům, což by bylo v pořádku. On však udělal něco jiného – dal přímou politickou podporu homosexuálním politickým aktivistům. 

Tolerance k homosexuálním občanům, kteří svou sexualitu považují za věc soukromou a intimní; a přímá politická podpora homosexuálním aktivistům, kteří z ní dělají věc veřejnou – to jsou nebe a dudy. 

Dát politickou záštitu homosexuální demonstraci by mělo význam, kdyby homosexuální občané byli u nás v ČR na základě své sexuální orientace perzekuováni a vystaveni represím. Tehdy by od primátora (či jakéhokoli jiného politika) bylo heroické jejich demonstraci podpořit. Ale u nás? V Praze? V jednom z homosexuálních rájů Evropy? 

Ambasády třinácti zemí nepochopily problém, o který se teď tady jedná. Tím problémem není tolerance vůči homosexuálům či její absence – konec konců, o tom, že to problémem není, svědčí i ten fakt, že demonstrace homosexuálních aktivistů se konat bude a oni na ni ústavní právo mají –, leč tím skutečným politickým problémem je, zda nám zůstane zachována svoboda slova a projevu, včetně svobody projevu mravně odsuzovat homosexuální jednání či homosexuální životní styl. 

To je ta relevantní otázka, na kterou nám třináct ambasád dalo odpověď svobodě slova a projevu příliš nesvědčící – řečeno diplomaticky. 

Ve svobodné společnosti se svobodou slova a projevu smí na homosexuální jednání svobodně zaznít jakýkoli morální názor, od toho velebícího až po ten zatracující. Ve svobodné společnosti má právo zaznít každý z nich a žádný nemá být považován za nepovolený. 

Za jednoho z nejlepších předsedů v dějinách Zahraničního výboru amerického Senátu považuji zesnulého Jesseho Helmse, jenž výboru předsedal v letech 1995-2001. 

Senátor Helms věděl, že i když zahraniční služba USA má zastávat politiku americké vlády, vzhledem k tomu, že je financovaná Kongresem, má zároveň zastávat i hodnoty amerického lidu jako celku – nejen hodnoty obyvatel Hamptons na Long Islandu či San Francisca – ale hodnoty všech; a rozhodně nejít proti hodnotám morální většiny Američanů. To si Jesse Helms ohlídal... 

Zahraniční výbor Senátu USA po právu bude zajímat, jaké morální hodnoty prosazují americké ambasády v zahraničí. Uvidíme (respektive úředníci americké zahraniční služby uvidí), jaký názor budou mít senátoři, kterým (a jejichž voličům) hodně záleží na náboženské svobodě a svobodě slova, včetně svobody vyjadřovat mravní odsudek určitého jednání, na postoj americké ambasády vůči této svobodě.