Proč jsme se nestali členem Rady bezpečnosti OSN? A má být o Lisabonské smlouvě EU referendum?
Být nestálým členem Rady bezpečnosti OSN je věcí prestiže. Chorvatsko je slušná země a onu prestiž nyní potřebuje více než my, kteří jsme již etablováni v EU a NATO.
Ale proč jsme prohráli? Protože OSN je od základů prohnilá instituce, jež neměla nikdy vzniknout, a když omylem vznikla, měla být postupně odsouzena k irelevanci. Proč? Protože to není „organizace spojených národů“, nýbrž organizace zastoupených režimů. Z nichž většina, pochopitelně, jsou režimy grázlů, vrahů a bastardů. Nedává smysl, aby Lotyšsko, Lucembursko či Nový Zéland, slušné země svobodných občanů – země, jejichž režimy respektují práva a chrání svobody lidí – měly stejné zastoupení, jako Súdán, Libye či Kuba. To legitimizuje vrahy, uráží jejich oběti a z nás dělá užitečné idioty.
Samozřejmě, těch režimů druhých je v OSN zastoupeno více než režimů prvních. Nikdy jsme neměli být postaveni proti Chorvatsku. Měli jsme být postaveni proti Súdánu, Libyi či Kubě. Prohráli bychom zdrcujícím způsobem.
A každý by viděl, co je OSN zač.
Ne, nevystupujme z OSN, podílejme se na té frašce i nadále. Ale, především, založme alianci liberálních demokracií. Ta bude skutečnou „OSN“, nikoli tato stávající, v níž svobodný lid Estonska má stejný hlas jako Mugabe, diktátor Zimbabwe.
Mimochodem, jedna země více než jakákoli jiná zajistila, abychom my, ČR, byli poraženi a křeslo nestálého člena RB OSN nezískali. Jaká že vůči nám „štědrá“ země to byla?
Byli to Paroubkovi přátelé v Číně. Ano, byla to komunistická Čína. Luboši Zaorálku, co na to řekneš? Co řekneš na to, že lidé, s kterými se Tvůj stranický boss přítelíčkuje, aktivně škodili, škodí a uškodili národním zájmům ČR? Nejspíš budeš mlčet, že ano.
Ale naše diplomacie by mlčet neměla. Měla by začít lobovat v EU a NATO – tedy tam, kde skutečně nějaké slovo máme – aby nejen na dovoz zbraní do Číny, ale i na dovoz vybraného zboží z Číny do Evropy a Ameriky bylo uvaleno embargo, dokud Čína neuzná právo Tchajwanu na sebeurčení.
Mocenskou hru totiž mohou hrát obě strany, ať to soudruzi v Pekingu vidí… Ale to by především chtělo, aby jim česká sociální demokracie nelezla do…
* * *
Někteří členové ODS, například můj přítel, europoslanec Hynek Fajmon, navrhli, aby se v ČR rozhodlo o přijetí Lisabonské (reformní) smlouvy EU (schválené vládami členských států EU 19. října) nikoli v Parlamentu, nýbrž referendem.
Ale, ale pánové! Tak rychle a účelově opouštět vlastní principy! To nevíte – nebo si nepamatujete – že my na pravici jsme zásadně proti referendům, neboť jsme za nepřímou, zastupitelskou demokracii? Že rozhodování parlamentem je uvážlivější než rozhodování lidem? Nikoli proto, že by poslanci byli lepší, moudřejší či ctnostnější než lid jako celek (někteří prokazatelně nejsou), nýbrž proto, že mají – díky svému menšímu počtu - možnost důkladnější diskuse nad návrhy, a tudíž i šanci na lepší rozhodování, v dlouhodobé perspektivě?!
Takže zapomeňte na referendum!
Referendum v nějakém konkrétním případě může sice rozhodnout lépe než Parlament, ale v nějakém konkrétním případě může rozhodnout lépe než Parlament i diktátor! Je to však dostatečný důvod pro vládu diktátora raději než Parlamentu? Není, a stejně tak to ani není důvod pro vládu referendy. V dlouhodobé perspektivě totiž Parlamenty rozhodují lépe než diktátoři a lépe než referenda.
Hynku, velice špatný nápad, zapomeň na něj. A když nechceš Lisabonskou smlouvu, řekni to otevřeně a běž do konfliktu se svým premiérem.
