Vždy, když se v Praze demonstruje proti americkému radaru, napadá mě: oni vlastně demonstrují proti obraně proti útočným raketám. Ještě jednou, demonstrují proti obraně proti útočným raketám… Hm, lze tedy říci – či nelze? - že vlastně demonstrují (ovšem nikoli subjektivně, to nikoli, od toho jsou samozřejmě ti mladí idealisté na hony vzdálení, ale zato objektivně, v logice věci) za ty útočné rakety, respektive za jejich případný úspěch?
Že demonstrují za to, aby - když na Evropu poletí útočná raketa s hlavicí - ta raketa byla stoprocentně úspěšná, nalezla svůj cíl, a zničila jej, např. evropské velkoměsto, i se všemi jeho obyvateli? Smíme to říci, že vlastně toto je tím, za co demonstrují ti mladí, idealističtí, mírumilovní lidé v Praze? No, zkuste to říct, a uvidíte, jaký poprask se rozpoutá…
Ale jednu otázku snad stále ještě smíme vznést: proč ten iracionální, zarputilý - až perversně zarputilý - odpor proti protiraketové obraně? Až by na nějaké evropské město dopadla raketa s jadernou hlavicí, potřebu protiraketové obrany by pochopili všichni, i když to by již bylo pozdě, zatraceně pozdě, pro statisíce, možná miliony lidských životů. Co by pak na to řekli ti, kdo předtím demonstrovali proti protiraketové obraně? „Sorry, mýlili jsme se, ale už o tom nemluvme; a hlavně, za žádných okolností se nám neopovažujte to vyčítat!“??? To by řekli?
