Křesťané za Césara

Manichejci považují za dobrého jen ducha, a vše hmotné či tělesné – hmotu, bohatství, tělo, sex - za nečisté a zlé. Křesťanský pohled je opačný: vše stvořené je dobré, tedy i hmota, bohatství, tělo, sex. Levicoví manichejští křesťané říkají: „vše Césarovi, jenom Césarovi, neboť César, César, über Alles!“

Už od počátku 90. let jsou církevní majetky, nemovitosti, blokovány zákonem – nikdo s nimi nesmí nakládat, dokud zákonodárce nerozhodne o majetkovém vyrovnaní  státu a církví. Samozřejmě ve všech ostatních post-komunistických zemích se tak už stalo, jen v ČR nikoli. 

Nakonec tato vláda navrhla majetkové vyrovnání s církvemi, podle něhož církve část nemovitostí dostanou zpět (nejvíc katolická, neboť té komunisté vzali nejvíc) a část bude kompenzována po dobu asi 16 let nemalými finančními částkami. Potom finanční podpora státu církvím skončí. 

Návrh bol akceptovaný všemi církvemi i židovskou náboženskou obcí. 

A pak se ti „patřiční“ ozvali: hlavně socialisté a komunisté, ale i někteří členové církví, řadoví věřící. Jsou proti vydávání jakéhokoli majetku církvím, hlavně proti vydávání majetku té nenáviděné církvi katolické. Socialisté spustili plakátovou antikatolickou kampaň, o níž židovská obec prohlásila, že jí připomíná nacistickou antisemitskou kampaň 20.-30. let. Nic nového pod sluncem, všichni přece víme, že antikatolicismus je antisemitismem levičáků: socialistů a levých liberálů. 

Zajímavý je však disent těch řadových věřících, kteří se postavili proti vedení svých církví a jsou proti vydání majetku církvím, protože přece „církve mají být chudé“ a majetek by je mohl zkazit, zkorumpovat. 

Samozřejmě, to by mohl. Ale taky nemusel. Na tomto „křesťanském“ pohledu jsou však zajímavé dvě věci: za prvé, není křesťanský, nýbrž manichejský. Manichejci považují za dobrého jen ducha, a vše hmotné či tělesné – hmotu, bohatství, tělo, sex - za nečisté a zlé. Křesťanský pohled je opačný: vše stvořené je dobré – tedy i hmota, bohatství, tělo, sex nejsou samy o sobě zlé; zlé může být jen jejich případné použití. Je možné je použít dobře i zle, ale samy o sobě zlé nejsou. A navíc, není pravdou, že čistý duch je nutně lepší než hmota – Satan je čistý duch, nehmotný a bez těla; a nejhorší hříchy se netýkají těla, nýbrž čistého ducha, pýchy. 

A za druhé, implikací tohoto manichejského pohledu některých křesťanů je fakt, že všechny společensky potřebné či užitečné aktivity má vykonávat jen stát. Nikdo jiný nemá být bohatý (aby mohl financovat něco dobrého či žádoucího); bohatý má být jen stát. Stát má činit vše. 

Tito lidé jakoby nechtěli uvážit, kolik dobra by církve s vráceným majetkem mohly vykonat, kolik hladových nakrmit, kolik nahých ošatit, kolik nových nemocnic postavit, kolik nových škol a stipendií pro talentované studenty financovat, kolik kvalitní kultury a uměleckých děl – nikoli těch destruktivních a nihilistických, nýbrž těch s pietou a úctou ke kořenům a principům naši Západní civilizace – sponzorovat, jak mnoho pomoci pronásledovaným křesťanům ve světě a materiálně je zajistit v nových domovinách jejich azylu. To vše dobré a i mnohem víc by církve s majetkem mohly vykonat. 

Pokud by jej dostaly zpět, ovšem. 

Což tito manichejští, většinou levicoví křesťané nechtějí připustit. „Dejte Bohu, co je Boží, a Césarovi, co je Césarovo“ – učil Kristus. Tito však říkají: „vše Césarovi, jenom Césarovi, neboť César, César, über Alles!“