Kdyby Forum 2000 existovalo před 30 lety, zřejmě by
na svou výroční konferenci pozvalo Jurije Andropova coby reformátora, jenž se
snažil reformovat zkostnatělý Brežněvův režim. A kdyby existovalo před 70 lety,
patrně by pozvalo Lavrentije Beriju jakožto liberální alternativu vůči jeho
předchůdci v čele NKVD, Nikolaji Ježovovi.
Nebo snad přeháním? Posuďte sami.
Ale nejdřív se zmiňme o podivné epidemii islamismofilie, jež zachvátila západní levicově-liberální prostředí (označení „liberální“ používám v americkém, nikoli klasickém významu).
Nejprve Columbijská univerzita pozvala iránského presidenta Ahmadinežáda na diskusi se studenty. Co od ní očekávala? Doufal snad někdo na Columbia U., že Ahmadinežád přesvědčí studenty o své pravdě; anebo snad, ještě lépe, že někdo z Columbia U. přesvědčí Ahmadinežáda – ale o čem vlastně? Aby přestal sestrojovat atomovou bombu? Aby opustil svou šílenou, represivní ideologii? Aby přestal podporovat mezinárodní terorismus? Aby ukončil nevyhlášenou válku proti Americe v Iráku? Anebo snad aby přestal popravovat gaye? Za homosexuální styk je totiž v Iránu trest smrti.
Načež Ahmadinežád řekl, že v Iránu žádní gayové nejsou a studenti propukli smíchy. Jenže Ahmadinežád měl pravdu, byť částečnou: v Iránu skutečně žádní známí gayové nejsou, neboť všichni již byli popraveni.
(To je krásná ilustrace pokrytectví západní liberální levice: když konzervativci Okcidentu říkají, že homosexuální jednání má být soukromou záležitostí gayů, která nemá být státem ani trestána a ani společensky oceňována, jsou západní levicí démonizováni. Když konzervativci Orientu gaye popravují, jsou západní levicí zvaní na Columbia U.)
K čemu zvát Ahmadinežáda na diskusi? On nepřesvědčí nás a my nepřesvědčíme jeho. Lze ho sice pozvat, aby se mu nadávalo a veřejně ním pohrdalo – jak si jeho názory a jeho vláda zaslouží. Na druhé straně, když ho pozveme, on je naším hostem a je nezdvořilé zvát hosta jen proto, abychom ho pak uráželi. Chápu potřebu čas od času někoho postavit před popravčí četu (Ahmadinežád samotný by byl patřičným adeptem), ale nevidím důvod, proč být při tom vůči němu nezdvořilý.
Bojujme proti tyranům, bojujme, a klidně je taky i popravujme, jako v Norimberku, ale nejsme-li ochotni proti nim bojovat, alespoň je nezvěme do svých příbytků a na naši půdu a na naše univerzity. Tam totiž jako hostitelé nemůžeme být vůči ním hrubí, jak si jejich názory a činy zaslouží; a na straně druhé zase jako svobodymilovné lidské bytosti nemůžeme být vůči nim laskaví - to si totiž nezaslouží statisíce jejich nevinných obětí.
A tím se dostáváme k našemu dobrému českému Foru 2000. Letos byl zván jako účastník i bývalý iránský prezident Chatamí. Zřejmě coby umírněný reformátor režimu, jehož neumírněným představitelem je Ahmadinežád.
Jak se ale definuje umírněný představitel iránského režimu? Jako ten, kdo chce, aby odpůrci režimu byli pouze popravováni, nikoli však již před popravou mučeni? Nebo jako ten, který chce ročně popravit o, řekněme, 50 lidí méně než radikálové – tedy nikoli například 200, ale jen 150?
Zván byl taky Tarik Ramadan, švýcarský to občan. Když mluví anglicky k západnímu posluchačstvu, hezky mluví o toleranci a demokracii; na přímou otázku, zda odsuzuje islamistický terorismus, však přímou odpověď nedá. Když však mluví arabsky k arabskému a islámskému posluchačstvu, již tak vyhýbavý není. Ano, tušili jste správně, islamistický terorismus obhajuje. Kvůli tomu mu nebylo uděleno vízum ke vstupu do USA.
Dobrý to však zřejmě adept k obohacení účastníků Fora 2000 o své názory.
Pánové Chatamí a Ramadan však ty hodné duše v jakémsi výboru Fora 2000, který rozhoduje o tom, kdo bude zván, zklamali, neboť pozvání odmítli. Zřejmě to musela být bolestná situace pro členy toho výboru, to jejich palčivé trápení nad otázkou, jakého grázla ještě pozvat…
No, před 30 lety by tu byl Andropov: chtěl reformovat komunistický režim (aby jej učinil mocnějším) a nepil vodku, nýbrž whisky. Inu, prozápadní reformátor, i když šéf KGB. Před 70 lety by tu byl Berija, který ukončil ježovštinu a po smrti Stalina dokonce omilostnil ony židovské lékaře, jež chtěl Stalin popravit za to, že jej prý chtěli otrávit (bohužel, nechtěli).
Jenomže Andropov, šéf KGB, a Berija, šéf NKVD, jsou mrtvi a do Prahy na Forum 2000 už nepřijedou. Nenašel by se ale jiný šéf tajné služby nějaké totalitní země s extrémně represivním režimem, který by ctěnému Foru 2000 přijel něco říci o toleranci, svobodě a odpovědnosti?
O ano, Alláh vyslyšel modlitby členů onoho programového výboru Fora 2000 a princ Turki bin Faisal al Saud přijel. Šéf státní bezpečnosti Saudské Arábie v letech 1977-2001. Uvažte, šéf tajné služby tak tolerantní, svobodné a liberální země, jakou je Saudská Arábie!
Buďme ale k princi Turkimu velkorysí a připusťme, že v mučírnách saudské Muchabarat (státní bezpečnosti) byli po dobu čtvrtstoletí jeho šéfování mučeni a zabíjeni i ti, kdo si to opravdu zasloužili. Bohužel, byli tam ale mučeni a zabíjeni i ti, kdo si to nezasloužili. Doufal snad výbor Fora 2000, že těch prvních bylo alespoň více než těch druhých, když se rozhodl tak laskavě prince Turkiho pozvat? Princ Turki dnes mluvil na panelu a zítra má být dokonce hlavním řečníkem u oběda! Dobrou chuť, pánové…
Ano, princ Turki dnes mluvil přenádherně o svobodě a toleranci; a ano, Andropov byl reformátor, který měl rád whisky; a ano, Berija neposlal židovské lékaře na smrt.
