EUtopická cesta k míru

Jak říkával Groucho Marx či Woody Allen, „it’s a deja-vu all over again“, neboli, abych to přeložil přesně, špatný sen se nám opět vrací. 

Nobelův výbor totiž zasedl a rozhodl. 

Nemohu než zopakovat, co jsem napsal před sedmi lety: Nobelovu cenu míru mohl letos klidně získat skautský oddíl světlušek Horní Počernice; pro mír totiž udělal asi tolik, jako celá Evropská unie. Ta pro něj totiž udělala mikroskopicky málo. 

Byly-li by oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovu cenu míru každoročně od roku 1945 až dodnes získávají ozbrojení síly USA. 

Kdysi k tomu, aby člověk získal Nobelovku míru, bylo zapotřebí být alespoň celoživotním gangsterem, vrahou a teroristou, zabít či nechat zabít několik tisíců či desítek tisíců lidí, zvláště civilistů, a pak slíbit, že už budete hodný (Jasir Arafat, Nobelova cena míru za rok 1994). 

Anebo bylo zapotřebí být alespoň neúspěšným presidentem a pak si post-presidentskou kariéru založit na obhajobě teroristů a diktátorů typu Jasira Arafata či Kim Il-Sunga a Kim Čong-Ila (Jimmy Carter, Nobelova cena míru za rok 2002). 

Anebo, abyste dostali Nobelovku, bylo zapotřebí být alespoň neúspěšným kandidátem na presidenta a pak šířit hysterii, že se všichni na této planetě upečeme (Al Gore, Nobelova cena míru za rok 2007). 

Či – v minimálním případě - být alespoň byrokratem v čele nějaké impotentní mezinárodní organizace (Kofi Annan, OSN, 2001; ElBaradei, Mezinárodní agentura pro atomovou energii, 2005). 

Nyní však stačí o míru jen mluvit. A být bezzubý. 

Tím však dláždíte cestu k válce. Neboť slabost, bezbrannost a impotence jsou provokativní. Provokují potenciálního agresora k agresi reálné. Vysílají signál: „nafackuj mi, znásilni mě, dej mi na frak; neumím se bránit.“ 

Válka nezačíná, když je hodně zbraní, jak mylně míní pacifisté a stoupenci unilaterálního odzbrojení; válka začíná, když potenciální agresor míní, že cena za agresi bude pro něj přijatelná, nízká a hodna rizika. 

Naopak válka nezačne, když ho přesvědčíme, že cena, již by za agresi zaplatil, by byla pro něj prohibitivní: porážka, utrpení a zničení jeho země, či - nejlépe – smrt jeho a všeho či všech, kdo jsou mu nejdražší. 

To však lze zajistit jedině prostřednictvím síly, odstrašujícího arzenálu, jenž u potenciálních agresorů (vz)budí respekt. 

„Mír prostřednictvím síly“ je jediná realistická cesta k jeho zachování. 

Nikoli slabost, bezbrannost, impotence, jež jsou – upřímně - koledováním si o agresi. 

A taky realitou EU. 

Důvod to k Nobelovce! 

Mám návrh: získala-li Nobelovku míru 2012 EU, příští rok světlušky. Skautský oddíl světlušek. Třeba v Horních Počernicích. 

O těch alespoň vím, že staví školu pro chudé děti v Africe. 

Nic moc, ale víc než naivní „mírotvorné“ kecy EU. 

Prosím. Nobelovku pro světlušky…

publikováno na www.ceskapozice.cz dne 13.10.2012.