Chléb a hry více než svoboda?

Jakub Patočka považuje Adamcovu komunistickou vládu (1988-89) za lepší než demokratickou vládu Nečasovu (2010-13), protože za Adamce bylo zřejmé, že to bude už jen lepší, zatímco za Nečase zřejmé nebylo, jak moc budou sociální práva ještě osekána.

Fakt, že Nečasova vláda byla demokraticky zvolena a respektovala svobodu kritiky vůči sobě, zatímco za Adamce byla diktatura, opozice ve vězení a ti svobodně mluvící to chytali pendrekem, je Patočkovi lhostejný, neboť sociální práva považuje za stejně důležitá jako práva občanská. 

Proč ve své úvaze nejde dál? Pro sociální programy pro české dělníky, kteří drželi hubu a krok a vyráběli pro Třetí říši, měl velké pochopení i Reinhard Heydrich; tudíž vláda Heydricha coby „sociálnější“ byla lepší než Nečasova… 

Jak smutný pohled na člověka, který sociální dávky, „chléb a hry“, považuje za důležitější než svobodu a občanská práva. Jak nízké a animální! Přitom civilizace je založena na přesvědčení, že život v dostatku a otroctví u plných hrnců egyptských je méně hoden žití než život se strádáním, leč ve svobodě. Patočka velebením chleba a her na úkor svobody dláždí cestu novým césarům, kteří lidem chléb a hry slíbí a svobodu vezmou. 

Přitom jeho premisa je mylná; tzv. sociální práva nejsou stejně důležitá jako občanské svobody. Právo na život, svobodu slova, náboženství, legitimně nabytý majetek jsou práva přirozená. Od ostatních vyžadují jediné: nechat nás žít svůj život dle svých představ. 

Tzv. práva sociální jsou však statky, které nám stát má dát. Ale může dát jen z toho, co má, a to se v čase mění. Tedy tato práva nejsou objektivní, nýbrž sociálním konstruktem, společenskou dohodou o tom, kolik komu ze společného majetku získaného z daní dáme. Závisí to na schopnosti společnosti tvořit bohatství a na dohodě. Mají být sociální dávky vysoké tak, nebo jinak? Mají být čtyři nebo tři týdny placené dovolené? To vše jsou legitimní otázky a žádná odpověď na ně není předem špatná. 

Patočkův omyl je dvounásobný: preferuje-li sociální dávky před svobodu, nakonec přijde i o sociální jistoty. Svobodná společnost je dlouhodobě produktivnější než nesvobodná, tedy lidé, kteří obětují  svobodu ve prospěch blahobytu, nakonec přijdou o svobodu i blahobyt. 

Jen se ptám: když holé lebky řvou „Nic než národ!“, jsou postihovány. Když Patočka preferuje „sociální“ diktaturu před svobodně zvolenou demokratickou vládou, co se stane jemu? 

Nic. 

Aspoň nás poučil o skutečném vztahu radikální levice ke svobodě a demokracii.

Publikováno v mf Dnes 17.1. pod názvem "Chléb a hry podle Patočky předčí svobodu".