Rozhodnutí vlády Baracka H. Obamy zrušit plánovaný třetí pilíř protiraketové obrany ve střední Evropě je nešťastné, krátkozraké a potenciálně katastrofální.
(1) Těžce podceňuje iránský raketový a jaderný program, což může mít závažné následky pro statisíce lidských životů v Íránu, na Blízkém východě, v Evropě i v USA.
(2) Bez ohledu na to, jaké byly důvody Obamova rozhodnutí, všeobecně bude vnímáno jako ústupek Rusku, jako snaha o appeasement Ruska, tudíž jako Obamova slabost tváří v tvář Rusku. Což následně povzbudí avanturismus a agresivitu Ruska v jeho tzv. blízkém příhraničí. V tomto momentu je Ukrajina pro Západ nejspíš již ztracena.
(3) Jednalo se o unilateralismus par excellence. Obama nekonsultoval své spojence, nýbrž rozhodl unilaterálně a postavil je před hotovou věc.
(4) Obama a mnozí lidé jeho administrativy jsou děti 60.-70. let 20. století, jež formovaly odpor vůči válce ve Vietnamu a snahy o jednostranné jaderné odzbrojení Západu. Díky tomu, že se jim v 70. a 80. letech nepovedlo Západ odzbrojit, jsme my nyní svobodní a sovětské impérium neexistuje. Přesto tito lidé mentálně žijí v minulosti a chtějí zpětně vybojovat politické bitvy minulosti, které tehdy prohráli. Za hlavní prioritu považují dohody mezi USA a Ruskem o odzbrojování, i když nyní, když studená válka skončila, USA a Rusko nejsou nepřátelé, ale jen mocenští konkurenti. Pro bezpečnost světa je jedno, zda mají 10 000 jaderných hlavic, anebo jen 1000 – stejně je proti sobě nepoužijí (samozřejmě, mít jen 1000 hlavic je mnohem levnější). Na druhou stranu, pouhých 10 – 20 hlavic v rukou fanatiků s šílenou eschatologickou vizí má pro bezpečnost ve světě význam zásadní. Obama tudíž vnímá bezpečnostní priority přesně opačně: protiraketová obrana je mnohem důležitější než redukce počtu jaderných hlavic zemí, jež mají racionální vlády. Obama však má k jadernému odzbrojování iracionální, mystický přístup, a proto mu jde o dohodu s Ruskem über alles. A nejsnadnější, nejrychlejší cestou k dohodě s Ruskem je pochopitelně appeasement. Je jako ta čínská opička, která si zakrývá oči i uši: „nevidím zlo, neslyším zlo...“
(5) Obama za tu krátkou dobu, co je presidentem, projevil značnou chladnost (až nepřátelství) vůči spojencům Ameriky (Velká Británie, Polsko, Česká republika, Izrael, Honduras) a značnou vlídnost vůči jejím nepřátelům (Severní Korea, Irán, Venezuela). Zřejmě si myslí, že potřebuje nikoli spojence, nýbrž jen „usmiřovat“ nepřátele - a ustupovat jim. To v praxi způsobí, že ztratí přátele a u svých nepřátel získá nikoli respekt, nýbrž pohrdání. Může zavést Ameriku do izolace, v níž nebude mít spojence, nýbrž jen protivníky. „Neumí-li být spojencem on, proč bychom měli být jeho spojenci my?“ – toť otázka, kterou si právě v tomto momentu kladou v desítkách metropol světa šéfové vlád a jejich ministři zahraničí.
(6) Pro nás to znamená: Amerika je sice naší smluvní spojeneckou zemí, ale neexistuje jediný racionální důvod, proč Obamovu administrativu považovat za nám přátelskou...
(7) ...z čehož plyne, že musíme doufat, že v USA ve volbách 2012 nastane „a change we can believe in.“
