Antidiskriminace versus svoboda

Řekněme to otevřeně: tzv. antidiskriminační zákon hodlá omezit svobodu občanů jednat na základě svého morálního, politického či náboženského přesvědčení; hodlá pošlapat svobodu smlouvy a spolčování.

V minulém volebním období Paroubkova vláda předložila návrh tzv. antidiskriminačního zákona, který hodlal omezit svobody občanů ve sféře bydlení a vzdělávání, jakož i pošlapat princip presumpce neviny. Návrh byl podporován socialisty a Unií svobody; nakonec byl zamítnut hlasy ODS a mnohých poslanců KDU-ČSL. 

Proto překvapuje, že nyní vláda ODS a KDU-ČSL obdobný antidiskriminační zákon předkládá. Že by politici ODS a KDU-ČSL zapomněli na své politické přesvědčení? To uvidíme při hlasování v Parlamentu, stejně jako i definitivní podobu návrhu zákona (např. Ministerstvo vnitra jej navrhlo zamítnout jako nepotřebný). 

Již nyní podle zákoníku práce nemůže zaměstnavatel odmítnout zájemce o práci na základě jeho politického přesvědčení. Sdružení politických vězňů či vzdělávací instituce propagující svobodnou společnost by nemohly otevřeně říci komunistickému či neonacistickému uchazeči o práci v těchto nestátních organizacích, že z důvodu jejich politického přesvědčení o jejich služby zájem nemají. Kdyby otevřeně řekly, proč je nezaměstnají, tudíž realizovaly by svou svobodu slova jakož i svobodu smlouvy a spolčování (jež znamená nejen svobodu se s někým dobrovolně spolčit a smlouvu uzavřít, ale i se s někým nespolčit a smlouvu neuzavřít), porušily by zákon. To je princip tzv. antidiskriminace: omezení, resp. pošlapání svobody smlouvy a spolčování. 

Návrh tzv. antidiskriminačního zákona tento princip dále rozšiřuje na sféru bydlení a vzdělávání. Chce zakázat nejen tzv. „diskriminaci ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání,“ ale i tzv. „diskriminaci ve věcech přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování.“ Přitom diskriminací rozumí „takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě z důvodu rasy nebo etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru,… politického či jiného smýšlení,… členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích,… rodu, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině.“ 

Návrh zákona taky neopomněl stanovit, že „zdravotním postižením se pro účely  tohoto zákona rozumí i ztráta nebo omezení tělesných, smyslových nebo duševních funkcí…, přítomnost mikroorganismů, organismů nebo jiných cizorodých předmětů v těle, jež způsobují nebo mohou způsobit chronickou nemoc.“ 

Takže pokud by byl tento návrh zákona přijat, my, občané České republiky, bychom přišli o tyto další svobody: 

- Majitelka domu by se nemohla rozhodnout pronajmout byt pouze ženám-studentkám a nikoli mužům-studentům na základě přesvědčení, že děvčata jsou pořádnější než kluci.

- Katolický majitel domu by již neměl právo pronajmout byt pouze manželskému páru, a nikoli páru svobodnému nebo homosexuálnímu.

- Homosexuální majitel domu by již neměl právo pronajmout byt pouze homosexuálům.

- Soukromá škola by nemohla přijímat za žáky jen děvčata.

- Skautský oddíl by nemohl odmítnout za instruktora aktivního homosexuála, dokonce ani HIV pozitivního.

- Soukromé židovské gymnázium by nemohlo přijímat za žáky děti pouze židovských rodičů.

- A nikdo z předchozích by nesměl odmítnout pronajmout byt či udělit zaměstnání učitele člověku, jenž konvertoval k vahhábismu a považuje Usamu bin Ladina za svého hrdinu. 

To je pár příkladů svobod, o které bychom po přijetí tzv. antidiskriminačního zákona přišli. Chceme to? Skutečně chceme ztratit svobodu nenásilně jednat na základě svého mravního, politického či náboženského přesvědčení na svém vlastním majetku? Chceme přijít o svobodu smlouvy a spolčování, jež, má-li být svobodou, musí zahrnovat i svobodu se s někým nespolčit a smlouvu neuzavřít?