Další pokud o záchranu Řecka … nebo poslední hřebík do rakve?

Dnes nad ránem se rozhodlo o další pomoci potápějícímu se Řecku. Je to opravdu snaha o záchranu nebo jenom zapálená rozbuška ke konečné explozi?

Po dlouhém maratonu (vskutku příznačném pro Řecko) se rozhodlo o poskytnutí další úvěrové pomoci. Cca 130 mld euro (asi 3,3 biliónu korun) by mělo pro nejbližší dobu zažehnat riziko nekontrolovatelného bankrotu antické ekonomiky. Žel, není příliš jasné, jestli to není pouze náplast na příštích 6 měsíců a nebude nutné ji za tu dobu nahradit dalším, čerstvým fáčem na krvácející řeckou ekonomiku.

 Kritiků záchrany Řecka metodou dalšího a dalšího půjčování peněz je spousta. Hlavní argument je jasný. Jednotlivé půjčky jsou nakonec stejně příliš nízké a řecké ekonomice trn z paty nevytáhnou. Aby byla pomoc MMF, ECB a dalších subjektů účinná, musí jít ruku v ruce s hlubokými strukturálními reformami uvnitř Řecka. Tempo, s jakým Řekové seškrtávají pohádkové sociální dávky a jiné mandatorní výdaje své státní kasy a další požitky, nám moc nadějí na upřímnou snahu snížit svoje zadlužení nedávají. Jenže právě bez této spolupráce z řecké strany, je záchrana Řecka pouze bláhovou nadějí. Samotné dotace a výhodné půjčky nic nevyřeší a musí to vědět i suveréni z EU, kteří o záchranu jihoevropské ekonomiky alespoň zdánlivě usilují. 

Jaká je tedy opravdová motivace masivních půjček pro Řecko?

 Možná, že zpočátku šlo opravdu o snahu zachránit Řecko před destabilizací a bankrotem a tedy i zachránit celou evropskou ekonomiku (hlavně tedy ekonomiku EU a zemí eurozóny) před nesmírnými obtížemi. Když se, ale v posledních měsících ukázalo, že záchrana Řecka jen pomocí půjček je jen bláznivá záležitost, nastoupil chladný kalkul.

Udržovat Řecko při životě za cenu jedné až dvou takto velkých půjček ročně by byl příliš drahý luxus. Nechat Řecko neřízeně zkrachovat bez důkladné přípravy, by byla ekonomická sebevražda (nebo přinejmenším hodně divoká jízda). Samotné Řecko nikoho netrápí. Největší bolestí je provázanost národních ekonomik, speciálně v bankovním segmentu a tedy veliké riziko toho, že úpadek jednoho státu by se snadno přelil do dalších ekonomik. Bankrot Řeků by v tuto chvíli dost pravděpodobně poslal ke dnu i Portugalsko, které je stagnuje nebo je v recesi posledních 15 let. To by taktéž ještě nikoho nevzrušovalo, ale hned vedle je Španělsko a o kus dál Itálie. A to by byl problém. Eufemisticky řečeno.

 Jak z toho ven?

 Poskytnout Řecku takovou půjčku, která by na první pohled udržovala naději na konec krize a následný vzestup v tomto státu, ale ve skutečnosti by pouze měla sanovat škody způsobené ostatním státům a hlavně jejich bankám. Vypadá to, že strukturální určení dnes poskytnuté půjčky je právě takto zaměřeno. Velká část má jít na zmírnění ztrát bankám, které odepisují velké hodnoty z nakoupených Řeckých dluhopisů. Velká část půjde na zaplacení nakoupených dluhopisů v posledních aukcích. Samotným řekům, na zabezpečení základních sociálních dávek apod. půjde jen minimum z půjčených peněz.

 Jinými slovy, MMF a ECB poskytly Řecku tento záchranný úvěr proto, aby Řecko oklikou, alespoň trochu uspokojili své věřitele a svým krachem, který je neodvratný nespustili řetězovou reakci. Tato poslední půjčku nemá Řecku dát naději a vytáhnout ho z nějvětších propastí, ale naopak má dát Řecku pouze sílu zamávat na rozloučenou a potopit se.

 Tak to vidím já. A co Vy?