Jak z toho ven aneb Do čeho jsem to zase šlápla

Když se mému podvědomí zjevila jakási skupina Ztohoven, jejíž název má patrně symbolizovat, že se chce dostat z něčeho ven (nebo možná taky docela dost výkalů), řekla jsem si – jsou to pitomci.

Pitomci, jejichž inteligence nás nemůže ohrozit. Když pověsili na Hrad místo vlajky rudé maxitrencle, řekla jsem si – nezneuctili hlavu státu, ale sami sebe. A pak nastalo období klidu, což znamenalo pouze klid před bouří.

To, co udělali nyní, totiž dle mého úsudku bouře je a překračuje to veškeré meze normálnosti i případné vtipnosti, recese nebo lumpáren. Rozstříhat státní symbol – vlajku z Pražského hradu na 1152 kousků a tyto náhodně rozesílat poštou neznámým lidem, případně občany zastavovat na ulici a ústřižky jim věnovat osobně, to už je z mého pohledu příliš.

Patrně si stoupenci skupiny Ztohoven neuvědomují dvě zásadní věci:

1. To, co udělali, není řešení ničeho.
2. Vlajka prezidenta České republiky je oficiálním státním symbolem České republiky, a to již od roku 1918, tedy od doby prezidenta T. G. Masaryka. Osobní zášť vůči současnému prezidentu tudíž není namístě.

Ukradením, znehodnocením a zesměšněním této státní standardy Ztohovňáci dokázali pouze jediné – poukázat na svoji vlastní hloupost. Zařadili se tak do skupiny vandalů v přední linii. Nestanou se z nich národní hrdinové, neboť jejich způsobem se problémy neřeší. Jsou jistě manuálně šikovní a zruční, bohužel však to, co dokázali, je hodně, ale opravdu hodně málo pro blaho národa.