Pro začátek jedna veliká myšlenka z knihy Jacka Canfielda a Marka Victora Hansena Slepičí polévka pro duši. Výňatek z nádherného příběhu, který mě kdysi velmi inspiroval. Nejdřív jsem viděl Boha jako pozorovatele, jako svého soudce, který si pamatuje všechno, co jsem udělal špatně. Tak Bůh pozná, jestli si po smrti zasloužím nebe nebo peklo. Vždycky tam někde byl, něco jako prezident. Poznal jsem Jeho obraz, když jsem ho uviděl, ale vlastně jsem ho vůbec neznal.
Později, když jsem poznal lépe svou vyšší sílu, život mi připadal jako jízda na kole, na dvojkole, a všiml jsem si, že Bůh je ten vzadu a pomáhá mi šlapat. Nevím, kdy to bylo, když On navrhl, abychom si vyměnili místa, ale život se od té chvíle změnil v život s mou vyšší silou, která učinila všechno mnohem zajímavějším.
Nevěřil jsem Mu hned v řízení svého života. Myslel jsem, že to nezvládne. Ale on znal tajemství jízdy na kole, věděl, jak zatočit v ostrých zatáčkách, uměl přeskočit do nedotčených míst plných kamenů, letěl, aby zkrátil děsivé úseky. A tak se učím, jak držet pusu a krok a šlapat všemi těmi podivnými místy, začínám si všímat krásného výhledu a chladného vánku na tváři s mým báječným stálým spolujezdcem, s mou vyšší mocí.
A když už vím, že nemohu dál, On se jen usměje a řekne: „Jen šlapej ...“
Když jsem měla poprvé pocit, že se můj život proměnil v rozbouřený oceán, bylo to asi před dvěma lety. Rozešla jsem se s bývalým přítelem a najednou jsem neměla kde bydlet. Jediná moje jistota byla práce. Bavila mě a naplňovala. Nakonec jsem vzdala možnosti jak pronajmout náš byt a bydlet se zcela cizími lidmi a vrátila se zpět k rodičům. Dlouhý půl rok před tímto rozhodnutím přišlo rozhodnutí jiné. Poprvé v životě jsem se ocitla v situaci, že jsem běhala ode zdi ke zdi a nemohla naleznout žádné vhodné východisko. V té chvíli jsem poprvé ve svém dosavadním životě zcela upřímně prohlásila směrem k Němu ,,Buď vůle tvá“
Pak šlo všechno ráz na ráz. Odstěhovala jsem se. Zjistila, že v místě mého původního bydliště nalézám stále velké množství přátel a naučila jsem se tam znovu žít.
Neměla jsem s kým jet na dovolenou. Ani ne za týden se mi ozvali mojí přátelé z jižní Moravy s přáním, zda bych do Chorvatska neodjela s nimi. Odjela jsem. Strávila nádhernou dovolenou s jedním báječným párem a dvěma úžasnými kluky. S jedním z nich jsem posléze strávila o rok později ještě jednu dovolenou, ale to už jsem znala celou jeho rodinu. Letos se chystáme spolu již potřetí k moři. A tohle všechno dokázal on v průběhu asi tří měsíců. Přestala jsem mu nadávat, kdykoliv se něco nedařilo. Začínala jsem mu věřit.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Vede mě po správných cestách, pro svoje jméno.
I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Před nedávnem jsem se ocitla podruhé v situaci, ze které nebylo úniku. Stala jsem se v práci, kterou jsem měla ráda, štvanou zvěří. Najednou jsem pochopila, že když se nadřízený chce zbavit člověka, který má sice smlouvu na dobu neurčitou, existují jiné cesty. Blíže to z pochopitelných důvodů rozvádět nebudu. Stres a strach s budoucnosti se stal denní rutinou. V době, kdy jsem onemocněla, jsem se noc před návratem do práce opět obrátila k němu. Obrátila jsem se s prosbou, ať mě odtamtud dostane.
Prosba byla vyslyšena. Ani ne za měsíc jsem musela odejít dohodou, bez nároku na odstupné. Měla jsem nádherné vysněné autíčko a zaplacenou dovolenou. Začala jsem se s nimi loučit. A v té chvíli jsem opět spontánně řekla ,,Buď vůle Tvá“
Začaly se dít věci!! Práci jsem sehnala tak rychle, že mi přátele doporučili, abych se nechala zapsat coby rekordman pro tento stát. S dobou nezaměstnanosti 3 dny 1hodinu a 29 minut. Nový zaměstnavatel mi bez velkého přemýšlení dovolil s možností neplaceného volna dokonce i odjet na vysněnou dovolenou.
Bouří se nebojím, neboť díky nim se naučím lépe ovládat loď. Luisa May Alcottová. Další krásný citát. Já jsem v bouřích našla jeho a od té chvíle se opravdu nebojím.
