Homosexuálové jsou v důsledku své výjimečné zdravotní poruchy mnohem náchylnější k tomu kompenzovat si své psychické problémy skrze napadání ostatních lidí. Čtyřikrát častěji propadají alkoholismu a sebebvražedným tendencím než sexuálně neuchýlená populace. Ve snaze dosáhnout kompenzace svého pocitu méněcennosti daleko snadněji sahají k argumentační agresi. Provokativním chováním získávají sebejistotu. Mají mnohem propracovanéjší rejstřík manipulativního jednání než bývá obvyklé v případě duševně zdravých lidí s normální sexualitou. Citovým vydíráním a snahou vsugerovat svému okolí pocity viny se domáhají pozornosti a uznání, o němž se domnívají, že jim náleží. Tahle vytrvalá snaha je cíleně pěstována v nátlakových sdruženích, které homosexuálové na podporu svých zájmů organizují.
Naproti tomu neexistuje žádná systematicky budovaná lobbyistická síť na podporu normálních partnerských vztahů sexuálně nedeviovaných lidí. Žádného soudného člověka by takový nesmysl nenapadl a to je zásadní SLABOST, kterou vůči homosexuální menšině společnost má. Nikdo nebude plýtvat časem a energií na to, aby "svrdil svou heterosexuální identitu" a vymohl pro sebe z toho titulu nějakou úlevu nebo prospěch. Chybí zde deostatečně silná motivace k tomu, aby lidé bránili něco, co považují za přirozené a zdravým rozumem nahlédnutelné. Lidé se nebojí o věci, které považují za samozřejmé.
Mnozí homosexuálové ovšem ze své sexuality učinili středobod své existence a úběžník veškerého snažení - a proto v téhle věci mají před normální většinou obrovský náskok, který snadno nezmizí.
