Tchyně v defenzívě

Vztah snacha-tchyně se dramaticky proměnil. Od dřívější závislosti mladé rodiny na rodičích k opačnému ageismu. Uveďme si konkrétní příklady. Jaké jsou Vaše zkušenosti? Diskutujme...

Vyslechněte si příběh z letošních Vánoc. Osoby a obsazení: syn a snacha – mladá rodina s dětmi (vnoučaty); babička – tedy máma a tchyně.

Syn babičce začátkem prosince sdělil, že k ní přijede s dětmi 25. prosince v 9 hodin a zůstane do 12 h a že by si k Vánocům přáli overaly pro děti (poslal odkaz na produkt v e-shopu). Babička si tomu přizpůsobila program, naklidila, navařila a těšila se na vnoučata.

Na Štědrý den přišla stručná zpráva, že jedno vnouče není zdravé, hodinovou cestu autem by nezvládlo a ať babička druhý den přijede k mladým. Babička ani necekla, druhý den ráno přijela k mladým a dala vnoučatům Duplo. S vnoučaty si hrála a byla šťastná. Po dvou hodinách syn se snachou beze slova děti vzali a začali je oblékat. Dětem řekli, že jedou ke druhé babičce, což naše babička zaslechla. Tiše položila 4 tisíce korun na overaly v obyváku a odjela.

Babička byla smutná, protože si uvědomila, že jí syn na Štědrý den lhal. Vymlouval se, že by vnouče hodinovou cestu nezvládlo, ale 45minutovou cestu ke druhé babičce ano. Byla smutná, protože její oběd koral v ledničce, protože mladí upřednostnili oběd u maminky snachy. Byla smutná, protože jí ani mladí na návštěvě neřekli, že odjíždí a že je čas, aby jela domů. Byla moc smutná, protože jí večer přišla zpráva s výtkou, že Duplo nebyl vhodný dárek a 4 tisíce korun byly přirovnány k tringeltu...

Co si myslíte o vztahu mladých ke babičce? Bylo jejich chování adekvátní? A co babička? Není přísliš defenzivní, když má strach, že nebude mít možnost se vídat s vnoučaty?