Tchyně v defenzivě (8)

Osočování a obviňování bez důkazu a následné omluvy. Čím to, že neplatí presumpce neviny? Slovy klasika: rozmáhá se nám zde takový nešvar...

Určitě jste se s tím už někdy a někde setkali. Nejvíce ve virtuálním prostoru sociálních sítí, kde mají mnozí pocit beztrestné anonymity. Čím obecnější obvinění je, tím hůře se mu lze bránit. Jak reagovat, když si o sobě například přečtete: „Ona bere úplatky!“ Fajn, ti, kteří Vás znají, si pomyslí o pisateli své, ale ti, kteří Vás znají jen povrchně, si mohou říct, že na každém šprochu, pravdy trochu. A když se pak s Vámi setkají, tak jim vzadu v hlavě bliká světélko: „Bacha, bere úplatky“. A vy jim tu opovržlivost vidíte v očích, ale je zcela marné jim to vysvětlovat. Jen byste přilili olej do ohně, aneb přeci potrefená husa nejvíce kejhá.

Proč se to vůbec děje? Protože pomluva je de facto nepotrestatelná. Pomluvu lze řešit jako přestupek a v obvzlášť závažných případech jako trestný čin. V posledních 10 letech bylo za trestný čin pomluvy odsouzeno jen 90 osob a pouze dvě z nich obdržely nepodmíněný trest. A to více než polovina pomluv je šířena v prostředí internetu. Mnozí právníci se dokonce domnívají, že by pomluva měla být dekriminalizována! Při průměrné délce řízení dva roky se oběť dočká maximálně omluvy a odškodnění do 10 tis. korun v době, kdy už pravda vůbec nikoho nezajímá.

A proč lidé mají tendenci pomluvě věřit? Protože se už setkali se situací, když se očividně někdo něčím provinil, jen se to nepodařilo prokázat. Když si uvědomili, že v některých situacích je soudní moc bezzubá. Nebo stačí, když se jim v životě nedaří...

Pomluvy se bohužel šíří i v rodinách, byť tam je docela snadné říct: Pepíček o tobě říkal to a to, jak to vidíš ty? Nebo rovnou požadovat po Pepíčkovi důkazy pro jeho tvrzení a pak mu vysvětlit, že pomluva velmi ubližuje a že před vyslovením obvinění je třeba mít důkazy. I když v rodině probíhá zdravá komunikace, tak čertík našptávač se stejně najde...

Rodinami se také nesou historické křivdy, ať už oprávněné nebo neoprávněné. „Tvůj dědeček dal strejdovi mlejn a Tvůj táta chudák ostoruhal. Se strejdou se proto dlouhý roky nebavíme.“ Že by táta mlýn prohrál v kartách, se už nedodává. Nebo říká čtyřicetiletý syn: „Mami, ty jsi mě jako malého nechala úplně samotného na lyžařském svahu. Doteď mám z toho trauma.“ Maminka sedí, bradu spuštěnou, zbavena slov. Co na to říct, když je přesvědčena, že by svého malého syna nikdy samotného v nebezpečí nenechala. Přemýšlí, proč syn smýšlí negativně místo toho, aby řekl: „Mami, to bylo príma, že jsme jezdili lyžovat.“

Myslím si, že jedinou obranou je uvědomit si, že přes všechny nedostatky naší společnosti žijeme v jedné z nejbezpečnějších, nejkulturnějších a nejbohatších zemí světa, nelze podléhat blbým náladám a každého pomlouvače okamžitě konfrontovat s pravdou. Máme na to?!