Tchyně v defenzívě (5)

Příběh téměř přes kopírák! Cožpak citové trápení babičky není ojedinělé a výjimečné?! Vidět vnoučata jen zřídka...

Jako reakce na předchozí příběh jsem si vyslechla ten, který Vám teď převyprávím:

Babička nebyla u mladých příliš vítána. Zatím co rodiče snachy se chovali u mladých jako doma a do všeho jim mluvili, tak naše babička byla pozvaná jen výjimečmě a vnoučata směla vídat jen párkrát ročně. O to více byla mile překvapena, když jí jednou zavolal syn a řekl, že by druhý den potřebovali pohlídat děti. Hlavou jí proběhlo, že nejspíš musí řešit nějaký neočekávaný problém, když se ozývají takhle narychlo, ale raději se neptala a slíbila, že přijede.

Bohužel zrovna na ten den měla naplánovaný nabitý program. Kolegyni slíbila pomoc, s kamarádem byla domluvená, že si při víně vyslechne jeho trápení a v domě, kde bydlela, slíbila vyřešit jeden problém. Všechno zrušila s výmluvou na urgentní potřebu mladých.

Večer obdržela od syna souřadnice místa, kam má přijet. Podivila se, proč nejede k mladým domů, ale někam do rekreačního střediska. Ale opět se neptala a druhý den v určený čas přijela na místo. Zjistila, že tam jsou mladí na svatbě kamarádů a potřebují pohlídat děti, aby se mohli v klidu bavit. Chvíli trvalo, než babička s dětmi navázala kontakt, než ztratily ostych. Babička to chápala, ale moc jí mrzelo, že se s vnoučaty nemůže vídat častěji. S dětmi strávila přijemné odpoledne a večer, dle pokynů krmila, oblékala, přebalovala, uspávala, ... Před půlnocí babička zapla chůvičku, rozloučila se se synem a odjela domů. Snacha s ní za celou dobu neztratila slovo.

Druhý den jí to nedalo a smskou poslala synovi dotaz, proč jí o hlídání požádal až den předem, když museli dávno vědět, že na svatbu pojedou. Syn babičku telefonicky stroze odbyl, že měli domluvené jiné hlídání, které na poslední chvíli selhalo, a tak si vzpomněli na babičku. Ještě jí stačil vyčíst, že děti nesnědly úplně vše, co měly nachystané, že jejich botičky byly od bláta a že v místnosti byla nevhodně nastavená klimatizace (místo požadovaných 18 stupňů bylo 22). Se slovy, že může být ráda, že mohla vůbec s dětmi být, hovor ukončil.

Babička byla na jednu stranu moc šťastná, že mohla s vnoučaty prožít půlden, na druhou stranu si připadala jako onuce... Tak jako při rozvodu často jeden rodič vydírá druhého odpíráním přístupu k dětem, tak úplně stejně jsou zranitelní prarodiče. Jak se tomu účelně bránit?