Tchyně v defenzívě (4)

Dnes Vám povím příběh, který osobně vnímám jako týrání babičky. Nemám na mysli fyzické násilí, ale ono to psychické může bolet víc...

V předchozích článcích Tchyně v defenzívě (1, 2, 3) jsem Vám povídala reálné příběhy špatného chování mladé rodiny k rodičům. Příběhy povídám, abych upozornila na to, že zažitý srtereotyp „příšerná tchýně - uťáplá snacha“ přestává platit a spíše jsou k vidění různá nevhodná chování snachy ke tchyni. A teď už dnešní příběh...

Protože si snacha s tchýní neorozuměla, tak mladí s rodiči nekomunikovali a rodiče se nemohli vídat s vnoučaty. Po více než půlroce odmlky se mladí babičce ozvali, zda by nechtěla druhý den vnoučata vidět, že vnuk má besídku ve školce. Babička ráda souhlasila, změnila si plánovaný program na druhý den a moc se těšila, že si s vnoučaty pohraje. Nedumala nad tím, proč jí o besídce řekli až den předem, když termín byl určitě znám delší čas.

Babička do mateřské školy dorazila chvilku před začátkem. Třída, ve které se besídka odehrávala, již byla plná natěšených rodičů a prarodičů. Uviděla mladé, vnučku a rodiče od snachy v družném hovoru v první řadě sedátek. Pro ni tam očividně místo nebylo. Zůstala tak stát ve dveřích, jako někteří další rodiče. Dívala se na vnoučata, jak jsou šikovná a jak za tu dobu povyrostla. Vnuk vzal vystoupení vážně, moc se snažil a vnučka si hrála s prarodiči (od snachy). Bylo patrné, že vnoučata mají s druhými prarodiči úzký vztah, že se vídají často. O to více bylo naší babičce líto, že k vnoučatům také nemá takový přístup.

Jako bodnutí nožem do zad pro ni bylo, když se pohledem setkala s vnukem a v jeho očích viděla, že ji nepoznává. Uvědomila si také, že pozvání neplatí k mladým domů, aby si s dětmi pohrála, že se jen mohla podívat na děti z dálky. Hodně jí to bolelo. Bolelo ji, že zatímco druzí rodiče mají k vnoučatům přístup, jejímu synovi vůbec nedochází, že by si především on měl doma prosadit, aby i jeho rodiče mohli trávit s vnoučaty čas. Uvědomila si, že kdyby před školkou otálela a s rodinou se potkala, tak by se neudržela a rozbrečela by se lítostí. Sedla tedy do auta a když se trochu vzpamatovala, odjela domů. Doma pak dala slzám volný průchod.

Vnímáte tu bolest babičky? Měla se babička snažit „protlačit“ na sedátka k rodině? Jak je možné, že se syn nechá snachou tak zmanipulovat, že mu nepřijde divné, že k vnoučatům mají přístup jen rodiče snachy?