Stav současného školství z pohledu mladé generace

Dříve platilo: Na jedničku umí Bůh. Na dvojku já. Na trojku nejlepší z vás...Šlo o to, že stát chtěl, aby každý měl možnost něco vystudovat. Protože jinak by panovala závist, že někdo je schopnější a někdo zase není. Aby každý měl možnost se dostat do politiky a získat vysokoškolský titul. Každý (kdo proto něco udělá a bude navíc ve straně)!

Když bude dělat zkrátka to, co se od něj chce, pak to zkrátka dokáže! Podívejme se blíže na to, jaké byly nároky.

Především encyklopedické znalosti, díky kterým jste mohl udělat ve vysoké společnosti dojem. Potřeboval jste zkrátka něco, čím by se dalo pochlubit.

Učitelé hodnotili podle toho, kolik toho kdo zná a umí. Kdo se více toho našprtá. Nikoliv tak, kdo dokáže o věcech přemýšlet, diskutovat a dávat je do souvislostí.

To by přeci panovala závist, že někdo kdo toho není schopen, pak má horší známky, než ten kdo se na to učit ani moc nemusí. To je přeci nespravedlnost! Každý má nárok na dobré známky a vysokoškolský titul. Takhle se dříve uvažovalo.

Tím se dal prostor k tomu, aby někteří učitelé si mohli pohonit pořádně své ego. Na jedničku to umí jenom oni! Protože ty znalosti nabírali 30 let. V tom jim nikdo nemůže konkurovat. A tak všichni ostatní v naší třídě měli za 4-5....

Já dobrý! Vy všichni hloupí a tupí! Ego honit. Ego dobrý!

Ironií osudu je, že z toho předmětu jsem měl předchozí pololetí za 1 s jiným profesorem ovšem. A pak mi řekněte, k čemu to známkování je?

Tenhle hloupý systém vedl k tomu, že do politiky se přirozeně nahrnuli lidé, kteří zrovna neoplývali chytrostí, ale dokázali se nabiflovat encyklopedii nazpaměť jako nikdo jiný. Udělat proto víc než obyčejní lidé (být ve straně) a táhnout za jeden provaz s přáteli, kteří financují danou stranu.

Přirozeně se snažili si vynahradit léta odříkání, když stoupali vzhůru ke hvězdám. A to se také povedlo velmi královsky. Vypumpovali sobě a svým známým tolik miliónů, že zdejší lidé jenom koukali.

Jenomže pak se ukázalo, že tito lidé jsou hloupí a pro současnou praxi nepoužitelní. Najednou se něco změnilo.

Již nestačí se nabiflovat encyklopedii nazpaměť a to že vám zaručí hladké přijetí na vysokou školu.

Nyní je potřeba zvládnout mimo jiné Národní srovnávací zkoušku (kterou dělá SCIO). Již se nehodnotí „jen" nějaké znalosti, ale právě schopnosti a předpoklady pro studium. Schopnost analyzovat, dávat věci do souvislostí, vytáhnout nejpodstatnější informace...To se „mechanicky" nadrnčit zkrátka nedá.

Přirozeně to vede k tomu, že pak vystudují lidé, kteří mají o obor opravdový zájem a samozřejmé veškeré předpoklady k tomu.

Čili i naše politika se obmění. Protože ji začnou dělat lidé, kteří o ni zájem mají. A ti kdo nemají a chtějí jenom krást, vynahrazovat si svoji nespokojenost a šidit tu práci, zkrátka skončí.

Autor: Pavel Jirouš | pondělí 1.2.2010 8:03 | karma článku: 9,79 | přečteno: 1199x