Nastalo období diktatury, kdy na skutečnou vládu lidu můžeme nenávratně zapomenout?
Na moci je krásná jedna věc: Ono se jim nechce vzdávat této možnosti ve prospěch občanů a přímé demokracie. A to ani 20 let od pádu komunismu.
Co nám bránilo, abychom uzákonili obecné referendum již v roce 2000? Ona choutka rozhodnout o nás bez nás. V tom je ta potíž.
V současné době probíhá „jen“ ukázkové škrtání, které není zárukou blahobytu naší země.
Jenomže tito lidé nechtějí znát, jak by se to dalo dělat jinak. Protože to by byla vláda nás a ne jich.
„Jejich“ společenské hodnoty jsou peníze. A úkol je pořád stejný: Jak z co největšího počtu lidí udělat úplné chudáky?
Mít největší daňovou zátěž na světě a zároveň říkat, co všechno „navíc“ si má člověk hradit ze svého. Snažit se získat peníze z lidí skrz školství, zdravotnictví a skrz x dalších věcí. Prostě všude kde se dá. Je tohle ještě demokracie? = Vláda prostého lidu? Vláda za všeobecné dobro a blaho společnosti?
Nevěřím, že by to tady nešlo změnit, aby si lidé prakticky vládli sami. Kdyby se v novinách objevila výzva, aby lidé zasílali novinářům své představy o tom, jak by to tady mohlo fungovat podle čtenářů a odborníků MF DNES…
Ale jenom u teoretizování by to neskončilo!!! Dalo by se z toho již krásně vytvořit politickou stranu.
Jedinou, která by prakticky byla nezávislá na mocných a bohatých lidech. Jediná která by od těchto lidí nepřijímala desítky miliónů Korun.
Nevěřím, že bychom se nedohodli. Byla by to strana, kde se jednotliví představitelé nespřahují s různými firmami, kde pak sedí v jejich dozorčích radách.
Ono těch moc lidí tady v republice asi nebude: Kteří by dokázali odolat pokušení osobního obohacování a zvítězila by u nich priorita dlouhodobého rozvoje naší země.
Jsem realista, vím že každý druhý člověk ve společnosti toho není schopen. Málo lidí to dovede. Ale zároveň takoví jedinci nemůžou být panovační a ješitní a musí považovat občany a novináře za své přirozené partnery.
Jak by asi taková vláda vypadala, pokud bychom si rozhodovali o věcech sami?
Zrušili bychom senát? Jako nadbytečnou byrokratickou a zcela nesmyslně drahou instituci?
Odmítli bychom jednotnou měnu a nechali si tu svou?
Kolik veřejných zakázek bychom odmítli a rozhodli se pro opravdové šetření?
Čili bychom se nejspíše vydali cestou, aby svobodné trhy pracovaly pro všechny, a ne jen pro omezené okruhy těm nejmocnějších a nejbohatších.
V současnosti je lidí, kteří usilují o toto jako šafránu. Můžeme donekonečna čekat až se politici změní a až to „příště“ bude lepší.
Čekání však na takovou změnu, jenom umocňuje naši bezmoc. Je zapotřebí se sjednotit.
Co nám brání v tom, abychom se dohodli? Dle mého názoru nic. Snad jen „víra“, že to má smysl. Snad jen to, že jsme byli svědky až mnoha obludných záležitostí.
Pakliže budeme propadat trudomyslným stavům a nebo naopak kašlat na politické dění v naší zemi, pak je to zajisté cesta, která žádnou změnu nepřinese.
Já vím, máme hodně nástrojů, jak dát své znechucení politikům najevo. Ale zatím jsme bohužel nevyměnili stav znechucení za stav plné lásky k našim představitelům.
Vím, že taková změna neproběhne ze dne na den, ani že se „nestačí“ za to jen modlit a zároveň nic nedělat.
O takových "alternativních" lidech by mě i bavilo číst v novinách. Myslím si, že by si páni novináři mnuli ruce, jak by jim to vynášelo. Když je člověk totiž někým znechucen, pak ho vídat moc nemusí. Stejně tak si o něm ani nechce moc číst. Takže současní politici škodí naší ekonomice několikanásobně. Je to drsné, ale je to tak.
V konečném důsledku takováhle změna by byla užitečnou pro celou společnost. Jsem pro takovou změnu. Ostatně jaký člověk ne?
