Šlajfky, kolumbusky, kanady a blbštajnovo péro

 Pro méně znalé - nejde o nadávky. Jenom o byvší ,,dobové názvosloví“ pro výbavy na zimní radovánky. Sice takové krasobruslení třeba i v politice, to je taky žůžo, a to nejen v době zimní. Od piruet až po pády, A nejen u nás.

 Takže, raději zpět k těm radovánkám na ledu i na sněhu. A věřte nevěřte, občas provozovaných např. i v Praze, ač ani tam nebylo vždy blaze.

 Šlajfky. Brusle na kličku. Byly dosti až univerzální. Kličkou šly utáhnout na botu, a tak je na obuv uchytit. Navíc měly výhodu, že kdo se moc na bruslích neudržel, mohl se o úchyty opírat.

 Kolumbusky. Ty již vyžadovaly něco umu se na nich udržet. A na boty k tomu určené musely být také přišroubovány. Tudíž coby komplet byly určeny toliko k bruslení. A měly jedno úskalí. Zubatou špičku, tudíž byly určené spíše na krasobruslení.

 Kanady.  To byly brusle hlavně vhodné na hokej, ale i na bruslení jako takové. Pochopitelně také vyžadovaly vhodnou botu,  ke které byly také přišroubovány ,,na furt“.

 Blbštajnovo péro. To je již o lyžování. Šlo o upínací mechanizmus na lyžích, kterým se vhodná obuv na lyžích uchytila. A po lyžování se zase uvolnila

 Autor si oněch ,,vymožeností“ od ranného dětství užil. I v Praze. A kolumbusky mu posloužili i na výrobu bobů. Přitlučené na dvou špalcích, a ty na prkně. A s lyžemi s blbštajnovým pérem se vyblbl nejen v Praze, ale i v Krkonoších. Ty lyže byly asi z jasanu, tudíž se nedaly ani zlomit. Co na tom, že neměly ani hrany, natož vázaní typu ,,kandahár“. Prostě sranda a pohyb venku, o tom to vše bylo.

  A že jako starší šel s kamarády po pár pivech bruslit s baterkami do Stromovky na rybník, či i na plavební  kanál, těžko si to asi dnes představit. Obzvláště s odstupem déle než padesáti, ba i více než sedmdesáti let.

O bruslení s děvčaty třeba ,,pod hradem“, či na Štvanici, ani nemluvě. To byl autor ještě mladej a fešák. Tedˇ už je jenom to druhý. Windffouss