Prej hodně třeba, až nutno

Prej hodně třeba, až nutno, dělati tedˇ bububu, a hrdě tvrdit, že tamten je von. Ten co má dostat na hubu. Nelehko v lecčems začít taky u sebe, a tak je snažší jiný z toho vinit.

Chlév byl kdys jeden a v něm nějaké stádo

A ,,hospodáře svého“ nemělo příliš rádo

Ve žlabech občas, sem tam něco bylo

A komu málo, tak se to ,,přemístilo“.

Za moc to nestálo a mnohý z toho heknul

Občas kdos nedal se, by na kolena kleknul

Pro mnohé celkem pohoda, ba přímo klídeček

A v chlévu ,,milý“ všudypřítomný smrádeček.

,,Hospodář“ dojel, neb vše už bylo ,,cugrunt“

Chlév náhle dokořán, jak povolil by se ,,špunt“

Co předtím jistil všechen ten ,,jistý“ klídeček

Sem tam, ač málo, vyvětral se i ten smrádeček.

A stádo náhle si mohlo čuchnout svobody

Snad jen tak trochu že zapomnělo i na schody

A tedˇ si na nich dost zmateně klopýtá

A tak se často smekají mu kopyta.

A co tedˇ?, nahlas zmateně si zabučí

Pučí nám někdo, nebo třeba nepučí

Nic nebylo a není zadarmo

Jiní zas brečí, že všechno bylo nadarmo

Za bukem kdejakým čekaj zas mnozí řezníci

Na výsek nucený se stále velmi těšící

A tak se řeší, kdo že za to může

Kohopak asi kdo že stáhne z kůže?

Pokud snad někoho těch veršíků pár zarazí, možná i zamyslí se, než ho z toho zamrazí. Windffouss