Jiří, moc jsi mě pobavil Děkuji!

Hezky jste to popsal. S generací X a Z mám bohaté vlastní zkušenosti . Ne všechno z té generalizace na ně a jejich kámoše sedí. Radši nebudu psát, co to je .

Pardon, to X škrtám, měl jsem na mysli pouze Z .

S pozdravem, Jiří.

Kdybych si mohl vybrat, v jakém daném rámci prožít život, z těch, co už jsou za námi, moc bych váhal. Ale na štěstí je vždycky možný přesun do vnitřního světa....

Na to je jeden prastarý vtip. Tři si povídaj, kdy by chtěli kdy žít. Jeden jako pán ve středověku. Bohatství, právo první noci, atp. Druhý, že v budoucnosti. Všechno na knoflík a vůbec pohoda. Třetí kontruje:,,Volové. já tedˇ, ALE COPAK MĚ NECHAJ"

Inu takový hezký námět k popřemýšlení

Jako X opravím zjednodušené pohledy jiných generací. Je celkem velký rozdíl mezi ročníky 65 - 72, protože jsme nejen prožili v tom hnusu celé dětství, ale i tolik puberty, abychom s dovršením 18 et pochopili, že končí veškerá legra pro ty, kdo nemají "vlivné rodiče". Ti mladší už projevovali takový pro nás v pubertální opozici proti všemu dospělému nepochopitelný apetit na vytěžování SS Mládeže participací na různých kontaktech se světem, které byly možné. To jsou Husákovy děti panelového boomu "ekonomických manželství s novomanželskou půjčkou a rodinným bytem na dekret", konec generace jedináčků. Přichází generace sídlištních spratků.

Dovolím si oplatit.

Generace 1900 - 1920 děti bídy a mocnářství, lidé, kteří přežili dvacáté století a už to byl úspěch. Těžko vymyslet generaci, která měla těžší život. Hodní, staří lidé s jistou noblesou, ať to byli měšťáci či venkované

Generace 1920 - 1940 republikáni, Tatíčkovy děti. Dětství takové, jaké bylo postavení rodiny, světový boom pro Kolbena, Škodu, Baťu, Havla, střídavě oblačno pro peloton, občas dost hrůza pro chudé. Válka, exil, totaleinsatz, lágr, odboj a potom asi logický příklon k levici. Přežili ti, kdo se přidali k rudým, ti ostatní zmizeli ze sociální mapy.

1940 - 1960 specifická generace, první, která nezažila nic jiného než totalitu, proti které Kakánie byla civilizací a svobodou. Pokusní králíci, děti Faber, které od narození byly předmětem útoku strany proti společnosti, církvi, rodině, všemu, co bylo dříve. Vzhledem k tomu, že to, do čeho se narodíme, považujeme za normální a neměnné, není překvapivé, že mnozí dodnes nechápou, jakého zvěrstva se poslušným vykonáváním zúčastnili a že to občas stále brání před celkem jednoznačným soudem historie.

A pak je tu specifická generace "normalizačních lobotomiků", kteří po roce 70 vesele statovali v té okupační truchlohře - ti se rekrutují z let 60-70 a jako dvacátníci a třicátníci byli velmi aktivní v konci normalizace, kdy se snažili "přestavovat" a"nově myslet"

Souhlasím. Bylo by o čem psát, ba si i povídat, mnohé i více ,,rozvinout", Nejen já bych měl i z čeho