Na svatého Samuele mlynář novou mouku mele.

  Samuel dle starého kalendáře, nyní Johana. 21.8. Jenomže. Mele, mele, však ze starého zrna. Často plného  otrub i plísní. A pěje k tomu mnoho písní. Ne vždy každý s každým notuje si. Pro asi? Nejspíše, dle aktuálního počasí.

 Tehdy, tedy v osmašedesátém, by si možná leckdo i zapěl starou ,,budovatelskou“ ,,Tedˇ UŽ MÁME CO SME CHTĚLI“. S dodatkem, ,,ZASE!“. Proč? Inu, drobet se ,,to jejich“ otřáslo. A to dost. Ovšem jednu jistotu měli. Tu svojí. Že Moskva nepřipustí jakékoli změny v tzv. vých. Bloku. Z pochopitelných z důvodů. A že pro to udělá COKOLI(!), to bylo též známo. Nakonec, např. Madˇarsko, či Polsko, to dokonce dvakrát(!) toho bylo jasným důkazem. Stejně tak, jako tehdejší vých. Německo, kde to bylo ,,jednodušší“ z titulu správce okupač. zóny.  Bipolární svět, sféry ,,vlivů a zájmů“, danné výsledkem II.WW, v mnohém dohodnuté a, do jisté míry, i ,,respektované“. Tedy, alespoň v Evropě.  Z tohoto pohledu tedy onen srpen byl ,,toliko“ marginálií. V životě lidí v tehdejším již ČSSR však NIKOLI! Ač již od šedesátého roku, kdy ,,Socializmus u nás zvítězil“, a to až tak, že do ústavy byla ,,zakotvena“ ved. úloha kom v podobě STRANA a vláda! Ano, v tomto pořadí již zcela nepokrytě! Ač od r. 48 TAK TOMU JIŽ STEJNĚ BYLO. A to až do tzv. sametu. I když i tam,…

  V připomínaných, a pochopitelně, a oprávněně zdůrazňovaných souvislostech r. 68, je poněkud upozaděn r. 69. Je to škoda. Byly zde ještě silné projevy odporu většiny obyvatelstva. Ovšem tehdy to ,,zpacifikovali“ místní kom již za pomoci vlastních mocenských nástrojů. Opět na to získali ,,sílu“, samozřejmě s jasnou podporou ve ,,svých zádech“. Ale, už na to stačili sami. Zase!

P.S.: V šem ,,znalcům“. Nejednou jsem byl ocejchován a zařazen, co se mých článků, ale i diskuzí týká, ,,leckým“  ,,lecjak“. Nemá pro mě smysl se s takovými jakkoli zahazovat. Je to totiž jejich vizitka. Nikoli moje! Ostatním díky za pochopení. Snad i tohoto článku a textu. Snad. A ten nadpis, ten je ,,jen“ lidovým příslovým. I když… A ještě cosi. O pivovarských koních. Mívali klapky na očích. Aby se neplašili. Já ovšem nejsem kočí, abych je komukoliv snímal. Ale ani je komukoli nasazoval. Co mně se týká, mnohdy i mně byla snaha klapky nasadit. Mnohokrát. Jak kdys, tak i dnes. Ovšem vždycky marně. Asi to nebude jenom tím, že nejsem kůń. Prostě to mám v genech. Nakonec, máme to tak v Našem rodu. Po generace. A nikdy ne do ruda! J.A.J.