Mít stovku, a nemít stovku

Totˇ otázka. A jsou i tací, co řeknou, že mít či nemít stovku, to sou přece dvě stovky. Teda, čistého. I kdyby drobet špinavý byly. Ale jak známo, peníze nesmrděj. Teda tomu, co je má. A když já nemám nic, a ty vo nic víc, tak ...

 Vono je to všechno jak s tím optimistou, co chtěl chytit vlak, co mu ujížděl. Sice na něj některý volali, že to má marný, že už ho stejně nechytne. Ale on nedbal. A když se vracel celej vorvanej, ergo v až zahnědlejch nedbalkách, říkali mu, že mu to říkali. Že to má marný, že ho nechytne. Von tvrdil, že ho chyt, ale před tunelem se mu vytrh. A v tunelu mu zmizel. A tak přišla svízel. I na toho optimistu.

  Kde co,až všechno všechno je tak nějak i až historicky zdokumentovaný. Třeba i z doby, kdy jich bylo taky pět. A přitom si tam i Zilvar z chudobince až notoval  s jedním podnikatelem, a spolem,  ba až pospolu, dokázali si taky zapět.

 A co včil? Čil se, či se nečil. Zpátky do přítomnosti, k obrazu složitosti, každýho potká něco, co nás táhne k zoufalosti. Já nedám se však z kde čeho, natož z toho všeho, do pláče, to radš si pustím písničku, třeba i Calty a Pokáče.

Tak se vopatrujte. Třeba i v přízemí, chcet-li.  Windffouss