Já si to pamatuju

Věk není zásluhou. Ani pamět. Tedy, ta vlastní. Sdělit, co v ní člověk stále uchovává, to není jednoduché. Někdy to může být i poněkud „vachrlaté“. A někdy to může i až dráždit, ač jak koho, že.

A co já pamatuji? Jéje, toho je. Bylo by to na pár svazků knih. Ale to nehrozí. I proto, že bych k nim musel vydat i pár svazků vysvětlivek. A to se, no uznejte(!), vážně, ale opravdu vážně, nedá.

Paměť je schopnost centrální nervové soustavy uchovávat a používat informace o předchozích zkušenostech. Jde o proces vštěpování (kódování), uchovávání (retence) a vybavování (reprodukce) zkušenosti. Paměť se dělí jednak podle délky doby uchování zapamatovaného na senzorickou, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou; dále podle formy ukládání informací na vizuální, akustickou, sémantickou (ukládání významu informace) atd. Další variantou je rozdělení paměti na mechanickou a logickou.

A tak vzpomenu, a s láskou, na svou maminku, která mě i jako ještě velice malého kluka, trošku,,poučila“. Takto: ,,Jiří, ty nevíš, co všechno lidi dokážou. Ty ještě nevíš,jak dokážou být lidé i zlí.“

Inu, dokáží. A proč? Nízké sebevědomí? Nemaj rádi lidi? Dává jim to pocit moci? Žárlí? Jsou špatně vvychováni? Dává jim to pocit nadřazenosti? Mají nízkou emoční inteligenci? Nedbají na respektování druhých? Mají nedostatek empatie? A nemají třeba, tak ,,trochu“, ,,náhodou“ i ,,jenom“ strach? Či jde ,,jenom“ o obyčejnou hloupost, potažmo až primitivizmus? Či až fanatizmus? Anebo jde o různé kombinace z toho všeho? Inu, vyberte si. Tedy, pokud chcete. A nezapomeńte přitom! Ani na sebe.

No nic. Lidi jsou holt ,,jenom“ lidi. Nikoli andělé, že.

P.S.: Z toho, co, a nejen já, pamatuji, jsem nemálo za jedenáct let na těchto stránkách prezentoval, ba i doložil, občas i s vysvětlivkami,. Také to, občas, sem tam, někoho, i dráždilo. J.A.J.